I.ÚS 40/17 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem v právní věci stěžovatele Haralda Lva, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 9 Co 972/2012-145 ze dne 28. 3. 2013, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 4. 1. 2017, žádal stěžovatel o přezkoumání rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále též "krajský soud"), vydanému ve věci půjčky 100 000 Kč, jež stěžovatel poskytl bývalému společníkovi. Z přiloženého listinného materiálu Ústavní soud pak zjistil, že napadeným rozsudkem č. j. 9 Co 972/2012-145 ze dne 28. 3. 2013 krajský soud změnil původně vyhovující rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích č. j. 9 C 229/2009-114 ze dne 10. 4. 2012 a žalobu stěžovatele, jejímž prostřednictvím se po žalovaném Aleši Kacafírkovi domáhal zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím z titulu půjčky, zamítl.

Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Stěžovatel v ústavní stížnosti jako poslední v řadě brojí proti rozsudku krajského soudu č. j. 9 Co 972/2012-145 ze dne 28. 3. 2013. Toto rozhodnutí, dle informace dostupné v elektronickém systému infoSoud na portálu www.justice.cz, nabylo právní moci dne 20. 5. 2013, což značí, že nejpozději v daný den musel být předmětný rozsudek stěžovateli také doručen. Nepřímo o tomto svědčí i obsah jedné z příloh k ústavní stížnosti, a to přípisu Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 15. 5. 2013 adresovanému stěžovateli. Byla-li ústavní stížnost podána k poštovní přepravě až dne 3. 1. 2017, stalo se tak zjevně po uplynutí lhůty podle výše citovaného § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, a tudíž opožděně.

Za těchto okolností Ústavnímu soudu nezbylo než návrh stěžovatele, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.

Nad rámec odůvodnění je možno podotknout, že věcnému projednání ústavní stížnosti by bránila i její nepřípustnost. Stěžovatel totiž nevyčerpal veškeré procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytoval (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Proti rozhodnutí krajského soudu bylo v souladu s poučením soudu možno podat dovolání. Jak Ústavní soud ovšem na portálu www.justice.cz zjistil, stěžovatel dané možnosti nevyužil.

Pozornosti Ústavního soudu v projednávané věci neunikla rovněž existence vad ústavní stížnosti, spočívajících zejména v absenci povinného právního zastoupení stěžovatele (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), nicméně netrval na jejich odstranění, neboť ani to by konečné rozhodnutí ve věci nemohlo ovlivnit.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. ledna 2017

Tomáš Lichovník v. r.

soudce zpravodaj