IV.ÚS 4126/16 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl o návrhu Bc. Ladislava Regnarda, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2016 č. j. 21 Cdo 285/2016-151, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

V návrhu, doručeném Ústavnímu soudu prostřednictvím datové schránky Okresního soudu ve Frýdku-Místku dne 15. 12. 2016, navrhovatel uvádí, že nesouhlasí s uvedeným rozhodnutím Nejvyššího soudu, které mu bylo doručeno prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku dne 20. 9. 2016. Uvádí, že žádá o prodloužení lhůty k doplnění ústavní stížnosti a polemizuje s povinností být v řízení před Ústavním soudem zastoupen.

Ústavní soud konstatuje, že ačkoliv navrhovatel, který Ústavnímu soudu doposud podal cca 57 návrhů, již byl opakovaně a podrobně Ústavním soudem poučován o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ani nyní podaný návrh tyto podmínky nesplňuje, neboť v prvé řadě nebyl formálně ani materiálně naplněn požadavek obligatorního zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem v souladu s § 30 a 31 zákona o Ústavním soudu.

Ústavní soud v jiných věcech navrhovatele rovněž opakovaně uvedl, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a o dalších náležitostech návrhu dostávalo stěžovatelům vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve více případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé navrhovatele dostatečně poučit o zásadě, že se na Ústavní soud (s ústavní stížností) nelze obracet jinak, než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým (obdobně

sp. zn. III. ÚS 1935/16

, III ÚS 4204/16,

IV. ÚS 3073/16

a další).

V projednávané věci Ústavní soud zohlednil i to, že návrh by i v případě odstranění vad bylo nutno posoudit jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, podle něhož lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Tato procesní lhůta je stanovena kogentně, a proto ji Ústavní soud nemůže prodloužit, ani její zmeškání prominout. Napadené rozhodnutí bylo stěžovateli doručeno dne 20. 9. 2016 a návrh byl Ústavnímu soudu podán až dne 15. 12. 2016.

Za dané situace Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení podle § 43 odst. 1 písm. a) a b) zákona o Ústavním soudu odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. ledna 2017

JUDr. Vladimír Sládeček v. r.

soudce zpravodaj