III.ÚS 175/17 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jana Filipa (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Z. N., zastoupeného Mgr. Janem Schýbalem, advokátem, sídlem V Holešovičkách 94/41, Praha 8, proti rozhodnutí ministra spravedlnosti České republiky ze dne 11. ledna 2017 č. j. MSP-1400/2008-MOT-T/329, o odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, takto:

Vykonatelnost rozhodnutí ministra spravedlnosti České republiky ze dne 11. ledna 2017 č. j. MSP-1400/2008-MOT-T/329 se do rozhodnutí Ústavního soudu o podané ústavní stížnosti odkládá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky se stěžovatel domáhá zrušení rubrikovaného rozhodnutí ministra spravedlnosti, neboť se domnívá, že jím došlo k porušení ústavně zaručených práv a svobod zakotvených v čl. 6, čl. 7 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 2, 3, 6 a 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a dále čl. 7, 10 a 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.

2. Stěžovatel s ústavní stížností spojil návrh na odklad vykonatelnosti v záhlaví uvedeného a ústavní stížností napadeného rozhodnutí.

3. Zásadně platí, že podaná ústavní stížnost nemá odkladný účinek [srov. ustanovení § 79 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")]. V souladu s ustanovením § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu však může Ústavní soud na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.

4. Ústavní soud dospěl při posouzení podmínek § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu k závěru, že návrhu na odklad vykonatelnosti lze vyhovět. Výkon napadeného rozhodnutí (vydání stěžovatele do Gruzie k výkonu trestu odnětí svobody) je potencionálně způsobilý závažného zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, přičemž s ohledem na prozatím nahlížený ústavněprávní kontext věci, a z toho vyplývající procesní postupy, není možno o ústavní stížnosti rozhodnout neodkladně. Případný vyhovující nález Ústavního soudu by v případě extradice z hlediska faktické situace stěžovatele nevyvolal žádný účinek a jednalo by se pouze o akademický výrok. Ústavní soud má rovněž za to, že odklad vykonatelnosti extradičního rozhodnutí není v rozporu s žádným důležitým veřejným zájmem a nezpůsobí nepoměrně větší újmu žádným jiným (třetím) osobám.

6. Ústavní soud, vzhledem k výše uvedenému, proto rozhodl podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu o odkladu vykonatelnosti ústavní stížností napadeného rozhodnutí, aniž by jakkoli předjímal výsledek řízení o ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. ledna 2017

Jan Filip v. r.

předseda senátu