III.ÚS 1977/16 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jana Filipa (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti společnosti DOMESTIK s. r. o., sídlem Křenova 438/3, Praha 6, zastoupené Mgr. Pavlem Čvančarou, advokátem, sídlem Vrázova 7, Praha 5, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2016 sp. zn. 29 Cdo 5569/2015, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. července 2015 č. j. 14 Cmo 613/2014-RD55 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. listopadu 2014 č. j. C 116244/RD42/MSPH, Fj 323995/2014, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, spojené s návrhem na zrušení § 65 písm. h) zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění

I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhala zrušení shora uvedených soudních rozhodnutí, a to pro porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Tuto ústavní stížnost stěžovatelka spojila s návrhem na zrušení ustanovení § 65 písm. h) zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob (dále jen "zákon č. 304/2013 Sb.").

2. Napadeným usnesením Městského soudu v Praze bylo podle § 104 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") zastaveno řízení o stěžovatelčině návrhu na zápis změny do obchodního rejstříku - výmazu údajů o nařízení exekuce postižením obchodního podílu společníka Slavomíra Váni (výrok I) s tím, že se stěžovatelce po právní moci vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč (výrok II). Uvedený soud vyšel z toho, že o výmazu dané skutečnosti již bylo pravomocně rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 21. 2. 2005 č. j. F 3345/2005, a tudíž jde o věc rozhodnutou.

3. Napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze bylo k odvolání stěžovatelky usnesení soudu prvního stupně ve výroku I jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrzeno a ve výroku II změněno tak, že se stěžovatelce vrací soudní poplatek ve výši 2 000 Kč. Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že o výmazu příslušných údajů bylo pravomocně rozhodnuto, což představuje neodstranitelný nedostatek podmínek řízení v podobě překážky rei iudicatae, a proto bylo třeba postupovat podle ustanovení § 104 odst. 2 (míněn zřejmě "odst. 1") o. s. ř. Dále odvolací soud uvedl, že nelze vyhovět požadavku stěžovatelky, aby zápis o předmětné exekuci byl vymazán z "historie" obchodního rejstříku, neboť pak by pořízení tzv. úplného výpisu, který zachycuje jak aktuální údaje o zapisovaném subjektu, tak všechny údaje, které kdy byly do obchodního rejstříku zapsány a následně vymazány, ztrácelo smysl, přičemž odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2008 sp. zn. 29 Odo 625/2006.

4. Usnesení odvolacího soudu napadla stěžovatelka dovoláním, které však Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. s tím, že není přípustné ani podle § 237 o. s. ř., neboť dovoláním otevřená otázka výmazu skutečnosti zapsané v obchodním rejstříku z "historie" byla vyřešena v souladu s jeho ustálenou judikaturou a není důvod se od ní odchýlit; vedle zmíněného rozhodnutí mělo jít o usnesení ze dne 29. 4. 2008 sp. zn. 29 Cdo 3025/2007 a ze dne 8. 12. 2011 sp. zn. 29 Cdo 3197/2010, přičemž z nich plynoucí závěry, jež obstály v ústavněprávním přezkumu [viz usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009

sp. zn. III. ÚS 767/08

(dostupné na http://nalus.usoud.cz)], přijaté v poměrech obchodního zákoníku, se dle dovolacího soudu plně prosadí i při výkladu zákona č. 304/2013 Sb.

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

II. Argumentace stěžovatelky

5. V ústavní stížnosti stěžovatelka upozornila, že údaj o nařízení exekuce byl zapsán do obchodního rejstříku dne 8. 10. 2003 a vymazán dne 18. 10. 2005, že se zobrazuje v úplném výpisu z obchodního rejstříku, i když není aktuální, protože se více než 10 let netýká jejího společníka a jednatele, přičemž uvádění dané informace nemá žádný informativní význam, a současně ji poškozuje, neboť na jeho základě ji potenciální zákazníci nepovažují za seriózní. S poukazem na ustanovení § 1 odst. 2 a § 42 písm. a) zákona č. 304/2013 Sb. stěžovatelka uvedla, že v případě vedení exekučního řízení na majetek společníka nejde o "údaj o právnické osobě" ani o "právní poměry obchodní společnosti", ale o poměry Slavomíra Váni, a tento údaj do zapisovaných skutečností nepatří. Ustanovení § 65 písm. h) zákona č. 304/2013 Sb. je podle stěžovatelky excesem vybočujícím ze základních pravidel, na nichž je tento zákon postaven.

6. Stěžovatelka dále s poukazem na ustanovení § 200c odst. 1 o. s. ř. (ve znění k 8. 10. 2013) namítla, že ve věci předmětného zápisu s ní (jako s účastníkem řízení) nebylo jednáno, a proto bylo porušeno její právo na spravedlivý proces.

7. V další části stěžovatelka shrnula, že daný zápis se netýká obchodní společnosti, resp. je ve vztahu k ní irelevantní, protože již delší dobu nemá se Slavomírem Váňou nic společného, exekuce byla prováděna před dlouhou dobou, nemá žádný význam pro osoby zajímající se o ní, zápis jí škodí, neboť musí "nosit na čele cejch někoho jiného". V souvislosti s tím stěžovatelka položila otázku, proč není možné danou informaci vymazat z obchodního rejstříku, je-li v případě rejstříku trestů možné vymazat záznam o trestním stíhání a odsouzení, z insolvenčního rejstříku záznam o vedeném insolvenčním řízení, z centrální evidence exekucí či katastru nemovitostí záznam o provedené exekuci, a dále proč by měla být po mnoha letech evidováním dané informace šikanována a pro koho je po deseti letech účelná, načež dospěla k závěru, že žádný důvod pro její evidenci neexistuje.

III. Procesní předpoklady projednání návrhu

8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).

IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

9. Ústavní soud následně posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

10. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítla pouze porušení práva na spravedlivý proces, k němuž mělo dojít tím, že s ní nebylo "ve věci předmětného zápisu" jednáno jako s účastníkem řízení. Ovšem v daném soudním řízení se stěžovatelkou jako s účastníkem řízení evidentně jednáno bylo, neboť to byla ona, kdo podal návrh na zápis změny do obchodního rejstříku (resp. na vymazání údajů týkajících se nařízení exekuce), a následně odvolání i dovolání, jež příslušné soudy projednaly a rozhodly o nich. Tato námitka se tak zřejmě týká jiného řízení, než ve kterém byla vydána ústavní stížností napadená rozhodnutí.

11. Co se týče rozhodnutí soudu prvního stupně, z něho plyne, že o návrhu stěžovatelky na změnu zápisu v obchodním rejstříku nebylo možné rozhodnout pro překážku rei iudicatae a s tímto závěrem se plně ztotožnil odvolací soud. V tomto ohledu stěžovatelka žádné výhrady nevznesla, a ani k tomu neměla důvod, neboť jak vyplynulo z průběhu řízení, svým návrhem chtěla dosáhnout nikoliv vymazání zápisu o nařízení exekuce, ale toho, aby se zápisy týkající se této exekuce vůbec nezobrazovaly v tzv. úplném výpisu z obchodního rejstříku.

12. Takto pojatým návrhem se pak zabývaly odvolací soud a dovolací soud. Oba shodně dospěly k závěru, že mu nelze vyhovět. Stěžovatelka s jejich závěry vyslovila nesouhlas, přičemž tvrdila (ve stručnosti řečeno), že zobrazení dané skutečnosti v tzv. úplném výpisu z obchodního rejstříku ji ekonomicky poškozuje, aniž by takový údaj měl nějakou informační hodnotu. Z obsahu ústavní stížnosti dostatečně neplyne, jaké konkrétní ústavně zaručené základní právo či svoboda měly být napadenými rozhodnutími porušeny, přičemž předmětná otázka (tj. zda lze vymazat údaje z "historie" obchodního rejstříku) byla vyřešena v souladu s ustálenou judikaturou, jež obstála i v testu ústavnosti (viz usnesení Ústavního soudu

sp. zn. III. ÚS 767/08

).

13. Návrh na zrušení § 65 písm. h) zákona č. 304/2013 Sb. stěžovatelka odůvodnila tím, že příslušný údaj se netýká jí, ale společníka Slavomíra Váni, a proto má toto ustanovení představovat excesivní vybočení ze základních pravidel, na nichž je daný zákon postaven. Z této argumentace však rovněž není zřejmé, v jakém ohledu (a z jakého důvodu) by dané ustanovení mělo kolidovat s ústavním pořádkem, především pak z dalšího obsahu ústavní stížnosti ani neplyne, že by stěžovatelka považovala za chybné, že se údaje o exekuci zapisují do obchodního rejstříku, ale to, že je nelze zcela vymazat (tj. tak, aby se vůbec neobjevovaly v tzv. úplném výpisu) za stavu, kdy už nejsou aktuální, a kdy už údajně nemají žádnou informativní hodnotu (k tomu viz sub 12).

14. Vzhledem k těmto důvodům Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl. Není-li ústavní stížnost způsobilá meritorního projednání, návrh na zrušení zákonného ustanovení, jakožto návrh akcesorický, sdílí její osud.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. ledna 2017

Jan Filip v. r.

předseda senátu