II.ÚS 3632/16 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem v právní věci stěžovatele T. R., proti nezákonnému zásahu ve věcech vedených u Obvodního soudu pro Prahu - západ pod sp. zn. 14 T 7/2014 a a Nejvyššího soudu pod sp. zn. 7 Td 7/2016, 7 Td 36/2016 a 7 Td 53/2016, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 2. 11. 2016 domáhá, aby byl "správnímu orgánu - Krajskému soudu v Praze a Obvodnímu soudu pro Prahu západ" vysloven zákaz pokračovat v porušování práva stěžovatele podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a současně se domáhá vyslovení příkazu, aby uvedené správní orgány obnovily stav, který tu byl před jejich zásahem, nebo že provedený zásah je nezákonný. Současně stěžovatel žádá Ústavní soud o přidělení bezplatného právního zastoupení a o upuštění povinnosti hradit soudní poplatky "na základě žádosti ze dne 10. 8. 2016". Jiné skutečnosti v podání neuvádí, přičemž toto podání je obsahově téměř shodné s podáním, které stěžovatel doručil na Ústavní soud dne 7. 11. 2016.

2. Ústavní soud dříve, než přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, posuzuje, zda jsou splněny všechny zákonem stanovené náležitosti a zda jsou dány podmínky meritorního projednání ústavní stížnosti ve smyslu zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Dospěl přitom k závěru, že tomu tak není. Podání stěžovatele není možné považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpí řadou formálních i obsahových nedostatků. O těchto náležitostech však má stěžovatel bezpochyby povědomí, když k Ústavnímu soudu již dříve učinil nespočet podání a v rámci těchto podání byl Ústavním soudem vždy poučen o náležitostech ústavní stížnosti i o případných následcích neodstranění vad podání, a to v rámci výzvy k odstranění vad podání (srov. např.

sp. zn. IV. ÚS 1520/15

,

IV. ÚS 588/14

,

II. ÚS 70/15

,

II. ÚS 492/15

,

III. ÚS 1521/15

aj.). Z desítek dalších řízení o návrzích, jež stěžovatel v minulosti podal, se navíc podává, že tento postup, jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem, volí, ačkoliv byl o této podmínce řízení a postupu k jejímu splnění opakovaně a velmi obsáhle poučen (viz např. věci ústavních stížností vedené pod

sp. zn. II. ÚS 3413/15

,

II. ÚS 492/15

,

II. ÚS 234/16

a další). Účelem výzvy a stanovení lhůty k odstranění vad podání je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem. Obdobně byl stěžovatel již poučen o tom, že Ústavní soud neustanovuje právního zástupce pro zastupování v řízení o ústavní stížnosti.

3. Podle judikatury Ústavního soudu není v řízení o ústavní stížnosti nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a o dalších náležitostech návrhu dostávalo stěžovatelům vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve více případech předchozích (srov. např.

sp. zn. III. ÚS 2371/10

,

IV. ÚS 29/08

aj.). Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat navrhovateli, resp. jeho právnímu zástupci, informace o náležitostech návrhu, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým. Ostatně tímto způsobem již Ústavní soud postupoval ve věci navrhovatele

sp. zn. IV. ÚS 2113/15

,

I. ÚS 242/16

,

IV. ÚS 241/16

,

IV. ÚS 3420/15

,

IV. ÚS 3410/15

a dalších.

4. Ústavní soud proto v posuzované věci shledal důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. prosince 2016

Ludvík David, v. r.

soudce zpravodaj