IV.ÚS 3193/16 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Blanky Kolské, zastoupené JUDr. Milanem Štembergem, advokátem se sídlem v Kladně, Cyrila Boudy 1444, proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 16. 6. 2016, sp. zn. 54 Co 75/2016, a rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 10. 11. 2015, č. j. 108 C 42/2015-59, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Jihlavě zamítl rozsudkem, ze dne 10. 11. 2015, č. j. 108 C 42/2015-59, žalobu stěžovatelky o zaplacení kupní ceny ve výši 15 460 Kč s příslušenstvím. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že stěžovatelka závazně zvolila způsob vyřešení reklamace, a tak nemohla následně od kupní smlouvy odstoupit a požadovat náhradu obvyklé ceny, jež představuje žalovanou částku.

Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě rozhodnutí rozsudkem ze dne 16. 6. 2016, sp. zn. 54 Co 75/2016, potvrdil s odůvodněním, že stěžovatelka neučinila platnou reklamaci v záruční době a nemohla tak ani odstoupit od kupní smlouvy z důvodu prodlení s vyřízením reklamace.

Proti těmto rozsudkům se stěžovatelka brání ústavní stížností doručenou soudu dne 23. 9. 2016. Navrhuje, aby Ústavní soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, který spatřuje v tom, že obecné soudy postupovaly v řízení přepjatě formalisticky; spor konstruovaly, posoudily a rozhodly zcela nezávisle na tvrzení stran.

Ústavní soud nejprve ohledně náležitostí ústavní stížnosti konstatuje, že byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stížnost rovněž není nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona.

Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti; není součástí soustavy obecných soudů, a nepředstavuje proto ani další instanci přezkumu jejich rozhodnutí. Pouze jim náleží vedení vlastního řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, jakož i výklad a aplikace práva na daný případ. K zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud povolán výhradně tehdy, pokud z jejich strany došlo k porušení ústavně zaručených práv nebo svobod.

Úkolem Ústavního soudu je toliko přezkoumávat, zda ze strany obecných soudů nedošlo k vykročení z ústavního rámce jejich činnosti. Takové pochybení v daném případě neshledal. Zohlednil, že předmětem řízení byla z hlediska dovolacího řízení bagatelní částka ve výši 15 460 Kč a proti rozsudku odvolacího soudu tak podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nebylo přípustné dovolání (k vymezení obecných kritérií hodnocení zásahu do základních práv v případě bagatelních věcí srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 29. 6. 2015,

sp. zn. IV. ÚS 566/15

, nebo ze dne 10. 4. 2014,

sp. zn. III. ÚS 3725/13

, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

Obecné soudy své rozhodnutí důkladně odůvodnily, přičemž řádně, srozumitelně a logicky uceleně předestřely úvahy, které je vedly k závěru, že stěžovatelce nenáleží právo na zaplacení žalované částky. Obecné soudy vycházely z tehdy účinné právní úpravy a postupovaly v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. října 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu