IV.ÚS 477/16 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl o věci ústavní stížnosti Ing. Jindřicha Brettla, zastoupeného Mgr. Klárou Růžičkovou, advokátkou se sídlem Kaprova 52/6, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2015 č. j. 15 Co 494/2015-129, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavnímu soudu byl dne 11. 2. 2016 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Městského soudu v Praze (dále též "soud druhého stupně").

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že se stěžovatel podáním, doručeným Obvodnímu soudu pro Prahu 4 (dále též "soud prvního stupně") dne 30. 1. 2015 (vedeným pod sp. zn. 55 C 21/2015), domáhal 1) ochrany oprávněné držby, 2) určení, že právní vztah mezi stěžovatelem a žalovanou Alicí Kauckou, založený Dohodou o nakládání s blíže specifikovaným bytem a nebytovou jednotkou (garáží), trvá a 3) nahrazení projevu vůle Alice Kaucké, jímž souhlasí s uzavřením darovací smlouvy se stěžovatelem o převodu vlastnického práva k témuž bytu, nebytové jednotce a blíže vymezeným spoluvlastnickým podílům. Podáním, doručeným témuž soudu dne 28. 1. 2015 (vedeným pod sp. zn. 55C 19/2015), se stěžovatel vyjma ochrany oprávněné držby domáhal téhož.

Dne 13. 2. 2015 soud prvního stupně žalobě stěžovatele na ochranu oprávněné držby usnesením č. j. 55 C 21/2015-12 vyhověl a vedlejší účastnici uložil, aby obnovila stav před vypuzením, a současně jí nařídil bytovou jednotku vyklidit, zpřístupnit a předat stěžovateli. K odvolání vedlejší účastnice Městský soud v Praze svým rozhodnutím ze dne 2. 10. 2015 č. j. 15 Co 195/2015-95 toto rozhodnutí změnil a návrh stěžovatele zamítl. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel ústavní stížnost, které Ústavní soud nálezem ze dne 16. 6. 2016

sp. zn. IV. ÚS 3623/15

vyhověl a usnesení Městského soudu v Praze zrušil. K důvodům zrušení tohoto soudního rozhodnutí zdejší soud odkazuje na odůvodnění citovaného nálezu.

Soud prvního stupně dále usnesením ze dne 30. 10. 2015 č. j. 55 C 21/2015-117 zastavil řízení vedené pod sp. zn. 55 C 21/2015 (vyjma části týkající se ochrany oprávněné držby), a to z důvodu překážky litispendence podle § 83 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."). Na základě odvolání stěžovatele Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že celé řízení vedené pod sp. zn. 55 C 21/2015 zastavil, neboť byl dán neodstranitelný nedostatek podmínky řízení (návrhu na zahájení řízení) podle § 104 odst. 1 o. s. ř.

Stěžovatel tvrdí, že uvedeným rozhodnutím soudu druhého stupně došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 1 odst. 1 a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky. K tomu mělo podle stěžovatele dojít v důsledku nepředvídatelného a nesprávného postupu obecných soudů, který podle stěžovatele vykazuje znaky svévole.

Předtím, než přistoupí k posouzení ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu, a to včetně podmínky ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, tj. vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3).

Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti se totiž jeví její subsidiarita. To znamená, že k jejímu projednání může dojít pouze za předpokladu, že stěžovatel všechny procesní prostředky (efektivně) vyčerpal. Rozhodovací činnost Ústavního soudu je tedy primárně zaměřena na přezkum věcí pravomocně skončených, u nichž případný zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod již nelze napravit odpovídajícími procesními prostředky v rámci daného řízení samotného.

V posuzovaném případě je patrné, že předmětné řízení o žalobě stěžovatele doposud neskončilo. Městský soud v Praze sice řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 55 C 21/2015 zastavil, avšak z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že podáním ze dne 30. 1. 2015 stěžovatel nehodlal zahájit nové řízení, ale pouze doplnit svoji předchozí žalobu. Městský soud v Praze proto uvedl, že v dalším řízení bude třeba obsah spisu vedený pod sp. zn. 55 C 21/2015 učinit součástí spisu vedeného pod sp. zn. 55 C 19/2015.

Návrhy stěžovatele (původně vedené pod sp. zn. 55 C 21/2015) tedy budou projednány soudem prvního stupně v řízení vedeném pod sp. zn. 55 C 19/2015. Stěžovatel tudíž nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k jeho ochraně poskytuje.

Vzhledem k formě a obsahu rozhodnutí Ústavní soud neshledal potřebným zasílat ústavní stížnost vedlejšímu účastníkovi.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. září 2016

JUDr. Vladimír Sládeček v. r.

soudce zpravodaj