Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
DE FR IT EN
In Legislator analysieren
IV.ÚS 2743/16 ECLI:CZ:US:2016:4.US.2743.16.1 KI-generiert

Constitutional complaint dismissed for non-exhaustion of remedies and premature filing against appellate judgment.

Geschäftsnummer IV.ÚS 2743/16
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)
Originalquelle öffnen Maschinenlesbares Markdown (.md)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Ivo Zobač against a regional court ruling that dismissed his property ownership claim. The court found the complaint inadmissible because the applicant failed to exhaust all legal remedies, specifically the appeal for review (dovolání), which is a mandatory prerequisite before seeking constitutional protection. Furthermore, the complaint was deemed premature as it was lodged against an appellate judgment rather than a final, binding decision.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.; Ústavní stížnost je nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny zákonné procesní prostředky, zejména dovolání, a pokud byla podána proti rozhodnutí odvolacího soudu před jeho právní mocí.

Schlagwörter

KI-generiert
exhaustion of remedies constitutional complaint admissibility premature filing appeal for review subsidiarity principle property ownership dispute final binding decision

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.
Ústavní stížnost je nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), neboť stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; mezi ně náleží podle § 72 odst.
§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb.
§ 236 a násl. o. s. ř.
dovolání podle § 236 a násl. o. s. ř. Uvedená ustanovení vyjadřují zásadu subsidiarity ústavní stížnosti; je třeba ji pojímat jako krajní prostředek k ochraně práva, který nastupuje teprve tehdy, pokud není možná náprava postupy před obecnými soudy, mj.
§ 237 o. s. ř.
O možnosti podat dovolání přitom byli účastníci řádně poučeni; krajský soud v rámci napadeného rozsudku poukázal na podmínky přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. a uvedl, že se podává do 2 měsíců od doručení rozsudku k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu nalézacího.
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
1 ve spojení s § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti JUDr. Ing. Ivo Zobače, zastoupeného Mgr. Pavlem Střelečkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Pouchovská 1255/109B, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 5. 2016, č. j. 21 Co 439/2014-402, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 9. 6. 2013, č. j. 7 C 90/2009-276, určil, že stěžovatel je vlastníkem pozemku o výměře 5 m2 nacházejícího se na pomezí jeho nemovitostí a nemovitostí souseda a blíže označeného ve výroku rozsudku. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 16. 5. 2016, č. j. 21 Co 439/2014-402, rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalobu stěžovatele na určení vlastnictví zamítl.

Proti rozsudku krajského soudu se stěžovatel brání ústavní stížností doručenou dne 16. 8. 2016 a navrhuje, aby Ústavní soud rozhodnutí zrušil.

Ústavní stížnost je nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), neboť stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; mezi ně náleží podle § 72 odst. 3 téhož zákona rovněž mimořádný opravný prostředek, mj. dovolání podle § 236 a násl. o. s. ř. Uvedená ustanovení vyjadřují zásadu subsidiarity ústavní stížnosti; je třeba ji pojímat jako krajní prostředek k ochraně práva, který nastupuje teprve tehdy, pokud není možná náprava postupy před obecnými soudy, mj. pokud byly vyčerpány všechny zákonné procesní prostředky obrany.

Ústavní stížnost je nepřípustná pro předčasnost, neboť byla podána proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž se ovšem měl stěžovatel primárně bránit dovoláním jako mimořádným opravným prostředkem a teprve proti pravomocnému rozhodnutí dovolacího soudu případně brojit ústavní stížností. O možnosti podat dovolání přitom byli účastníci řádně poučeni; krajský soud v rámci napadeného rozsudku poukázal na podmínky přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. a uvedl, že se podává do 2 měsíců od doručení rozsudku k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu nalézacího.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem podle § 75 odst. 1 ve spojení s § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. srpna 2016

Jaromír Jirsa v. r.

soudce zpravodaj