Constitutional complaint dismissed for exhaustion of remedies; ordinary courts can correct recusal errors.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti Veroniky Křovinové, zastoupené JUDr. Ing. Janem Vučkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Školská 694/32, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 5 To 173/2016, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 4. 2016, sp. zn. 4 T 142/2015, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 28. 4. 2016, sp. zn. 4 T 142/2015, vyslovil, že předsedkyně senátu Mgr. Monika Kozelková není vyloučena z vykonávání úkonů v trestní věci stěžovatelky jako obžalované. Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 5 To 173/2016, zamítl stížnost stěžovatelky proti usnesení obvodního soudu. Proti usnesením odvolacího a nalézacího soudu se stěžovatelka brání ústavní stížností doručenou dne 31. 7. 2016, ve které navrhuje, aby je Ústavní soud zrušil.

Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; tyto prostředky jsou konkretizovány v § 72 odst. 3 téhož zákona. Uvedená ustanovení vyjadřují zásadu subsidiarity a minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je třeba pojímat jako krajní prostředek ochrany práva, který nastupuje teprve tehdy, pokud není možná náprava postupy před obecnými soudy či jinými orgány veřejné moci, tedy mj. pokud byly vyčerpány všechny zákonné procesní prostředky obrany.

Rozhodovací činnost Ústavního soudu je primárně zaměřena na přezkum věcí pravomocně skončených, v nichž případný zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod již nelze napravit v rámci daného řízení samotného. Nepřísluší mu obcházet pořad práva, jinými slovy napravovat ústavně relevantní pochybení obecných soudů (již) za situace, kdy tato mohou být napravena obecnými soudy samotnými. O takový případ se jedná i v nyní projednávané věci; ústavní stížnost byla podána předčasně, neboť směřuje proti rozhodnutí trestních soudů o stěžovatelčině námitce podjatosti předsedkyně senátu, přičemž však zákon výslovně v § 265b odst. 1 písm. b) t. ř. jako dovolací důvod výslovně stanoví mj. o okolnost, že ve věci rozhodl vyloučený soudce.

Pokud snad obecné soudy při posouzení námitky podjatosti pochybily, mají možnost tuto vadu napravit v dalším průběhu řízení. Ústavní soud bude případně povolán zabývat se zásahem do práva na spravedlivý proces spočívajícím ve vykonávání úkonů trestního řízení vyloučeným soudcem (teprve) v rámci přezkumu pravomocného rozhodnutí ve věci samé, kterým bude řízení skončeno a ohledně kterého budou vyčerpány zákonem garantované procesní prostředky obrany.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem podle § 75 odst. 1 ve spojení s § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. 8. 2016

Jaromír Jirsa v. r.

soudce zpravodaj