Constitutional complaint dismissed due to lack of mandatory lawyer representation despite prior warnings.
Tschechien (CZ)
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed by petitioner Petr Bartheldi against a Supreme Court decision. The petitioner repeatedly failed to meet formal requirements, specifically the mandatory representation by a lawyer under the Constitutional Court Act, having submitted over a dozen similar complaints since 2016. Although the court acknowledged that repeated individual warnings were inefficient given the petitioner's history, it ultimately rejected the complaint for lacking essential formal elements.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 30, § 31, § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint lacking mandatory lawyer representation is inadmissible, even if the petitioner has been previously warned in identical cases, as the principle of legal certainty precludes repetitive formal warnings.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem o ústavní stížnosti stěžovatele Petra Bartheldiho, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2016 č. j. 30 Cdo 633/2016-29 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 28. 7. 2016 napadl stěžovatel v záhlaví uvedené rozhodnutí.
2. Stěžovatel byl již mnohokrát Ústavním soudem poučen o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost. Přesto i nyní podaný návrh postrádá základní formální náležitosti ústavní stížnosti, zejména pak není naplněn požadavek povinného zastoupení advokátem pro řízení před Ústavním soudem podle ustanovení § 30 a § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
3. Z evidence Ústavního soudu bylo zjištěno, že stěžovatel podal od začátku roku 2016 více než desítku návrhu (ústavních stížností) a v rámci řízení o nich byl opakovaně o nutnosti zastoupení advokátem i o dalších náležitostech ústavní stížnosti poučen (např. řízení pod
sp. zn. II. ÚS 292/16
aj.). Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady). Ústavní soud je však toho názoru (který již vyjádřil ve věcech navrhovatele vícekrát), že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.
4. Za dané situace lze tedy považovat za zcela neúčelné, aby soudce zpravodaj i v tomto řízení stěžovatele opětovně vyzýval k odstranění vad podání, neboť účelem výzvy a stanovení lhůty k odstranění vad podání podle ustanovení § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem, a nikoliv obcházení ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.
5. Ústavní soud proto v posuzované věci shledal důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. srpna 2016
Ludvík David, v. r.
soudce zpravodaj