Constitutional Court dismisses constitutional complaint as frivolous due to trivial monetary dispute amount.

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Jaroslava Vorlíčka, právně zastoupeného Mgr. Lukášem Pechem, advokátem se sídlem Široká 117/22, Praha 1, proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 24. 2. 2016 č. j. 206 C 9/2014-103, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel napadl shora označené soudní rozhodnutí, a to pro porušení čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

2. Napadeným rozsudkem Okresního soudu v Kolíně byl stěžovatel zavázán zaplatit žalobci částku 2 941 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,05% od 7. 10. 2014 do zaplacení. Část žaloby, v níž se žalobce domáhal úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 2 941 Kč za dobu od 21. 10. 2012 do 6. 10. 2014, byla zamítnuta. Na náhradě nákladů bylo stěžovateli uloženo zaplatit žalobci částku 2 569,69 Kč. Soud takto rozhodl z titulu bezdůvodného obohacení za užívání pozemků specifikovaných v žalobě bez právního důvodu.

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že soud rezignoval na řešení toho, které z pozemků stěžovatel skutečně užívá, a také na řešení otázky dobrých mravů.

4. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

5. V prvé řadě Ústavní soud nemohl přehlédnout, že předmětem soudního sporu se stala toliko částka 2 941 Kč s příslušenstvím (a náklady řízení), což znamená, že ústavní stížnost byla podána v "bagatelní" věci [srov. ustanovení § 202 odst. 2 i § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.], přičemž dle konstantní judikatury tato skutečnost (bez dalšího) zakládá důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovaný případ takové (mimořádné) okolnosti, které jej z hlediska ústavnosti významným činí [viz např. nález ze dne 10. 4. 2014

sp. zn. III. ÚS 3725/13

(N 55/73 SbNU 89)]; je pak především na stěžovateli, aby v ústavní stížnosti vysvětlil (a případně doložil), proč věc - přes svou bagatelnost - vyvolává v jeho právní sféře ústavněprávně relevantní újmu [viz např. usnesení ze dne 21. 5. 2014

sp. zn. III. ÚS 1161/14

(dostupné na http://nalus.usoud.cz)].

6. V tomto ohledu stěžovatel nic neuvedl, a ani z obsahu ústavní stížnosti či okolností případu neplyne, že by souzená věc - přes svou očividnou "bagatelnost" (z pohledu výše částky, která byla předmětem daného soudního sporu) - měla dosáhnout ústavně právní dimenze. Nadto, jak patrno z napadeného rozsudku, obvodní soud se otázkami, které stěžovatel znovu otevřel v ústavní stížnosti, zabýval a své závěry dostatečně zdůvodnil. Ústavní stížnost je tak v podstatě polemikou se skutkovými a právními závěry okresního soudu spočívajícími v rovině tzv. podústavního práva. Takto koncipovanou ústavní stížnost by s ohledem na judikaturu Ústavního soudu, týkající se postavení tohoto soudu v ústavním systému a z něho plynoucího vztahu k obecné justici (dle níž nelze považovat tento soud za "superrevizní" instanci v systému obecného soudnictví a již vůbec ne za jakýsi "náhradní" odvolací či dovolací orgán tam, kde zákon podání žádného či dalšího opravného prostředku nepřipouští), nebylo možné považovat za opodstatněnou ani v případě, že by o "bagatelní" věc nešlo, když žádný ústavní přesah věci shledán nebyl.

7. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. srpna 2016

Vojtěch Šimíček, v. r.

předseda senátu