Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to lack of mandatory lawyer representation for non-lawyer applicants.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem ve věci návrhu 1) Ing. Jaromíra Houžvičky a 2) Jana Houžvičky, proti přípisu Ústavního soudu ze dne 6. 5. 2016, sp. zn. SPR. ÚS 384/16, usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 23. 11. 2015 č. j. 5 Nc 4172/2008-1307, a proti příkazu k úhradě nákladů exekuce vydanému soudním exekutorem JUDr. Jurajem Podkonickým, Ph.D. ze dne 18. 8. 2015 č. j. 067 EX 7351/08-689, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním ze dne 24. 5. 2016 stěžovatelé s tvrzením o porušení svých práv, ústavně zaručených v čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, brojili proti shora označenému přípisu Ústavního soudu a rozhodnutím soudního exekutora a exekučního soudu.

Dříve než se může Ústavní soud zabývat věcným přezkumem v záhlaví uvedeného přípisu a rozhodnutí, je povinen zjistit, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Podle ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu musí být fyzické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. Stěžovatelé však právně zastoupeni nejsou.

Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.

Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy a stanovení lhůty podle ustanovení § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.

Stěžovatelé se od roku 2009 a 2010 obrací na Ústavní soud opakovaně, přičemž byli vícekrát vyzýváni k odstranění vad svých návrhů a poučeni o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem, včetně možnosti návrh odmítnout bez věcného projednání, pokud vady podání nebudou odstraněny (např. ve věcech vedených pod

sp. zn. IV. ÚS 3790/13

,

sp. zn. III. ÚS 2344/13

,

sp. zn. I. ÚS 4024/14

, sp. zn. ÚS 44/15,

sp. zn. II. ÚS 112/2015

,

sp. zn. I. ÚS 1053/15

,

sp. zn. III. ÚS 2195/15

,

sp. zn. III. ÚS 3688/15

a dalších). Ústavní soud tak nemá pochybnosti o tom, že stěžovatelé byli řádně seznámeni s požadavky kladenými zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupeni advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti.

Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.

Ústavní soud proto v posuzované věci shledal důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl.

Nad rámec shora uvedeného Ústavní soud uvádí, že v projednávaném případě nelze v žádném případě považovat v záhlaví uvedené sdělení - přípis - za rozhodnutí ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, resp. ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Označený přípis poskytuje účastníku řízení toliko informace ohledně povahy tzv. akceptačních dopisů a sděluje informaci, že proti rozhodnutí Ústavního soudu nelze podat odvolání. Je proto zjevné, že zrušení napadeného přípisu by nic na právním postavení stěžovatelů nezměnilo; ve vztahu k němu by tedy ani nebylo možné kasační pravomoc Ústavního soudu uplatnit.

Pokud jde o napadené usnesení Okresního soudu v Jičíně, které je rozhodnutím o posledním procesním prostředku k ochraně práv stěžovatelů, stěžovatelé jej napadali již ústavní stížností vedenou pod

sp. zn. III. ÚS 659/16

, na jejímž základě dospěl Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 17. 3. 2016,

sp. zn. III. ÚS 659/16

k závěru, že zákonná dvouměsíční lhůta k jeho napadení řádnou ústavní stížností uplynula dnem 25. 1. 2016.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. července 2016

Jaroslav Fenyk v. r.

soudce Ústavního soudu