Constitutional Court dismisses appeal on civil court costs, upholding lower court's discretionary denial of reimbursement.
Tschechien (CZ)
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the Constitutional complaint filed by the mother against the Regional Court's decision to deny her reimbursement of litigation costs. The appellant argued that the appellate court improperly applied the discretionary cost-reduction rule without adequate procedural safeguards or consideration of the plaintiff's financial hardship. The court ruled that the lower court correctly exercised its discretion based on the plaintiff's status as a student with limited income and that the appellant was given sufficient opportunity to comment on the cost reduction measure.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 150 of the Civil Procedure Code; The Constitutional Court exercises restraint in reviewing general court decisions on litigation costs, intervening only when there is an extreme contradiction with principles of justice, and upholds discretionary denials of cost reimbursement where the opposing party's financial situation warrants special consideration.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Ing. Věry Medunové, zastoupené JUDr. Ing. Lukášem Prudilem, Ph.D., advokátem se sídlem v Brně, Bašty 416/8, proti výroku I. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 3. 2016, č. j. 49 Co 77/2016-52, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 3. 12. 2015, č. j. 48 C 193/2014-43, zamítl žalobu Eduarda Meduny, proti jeho matce (stěžovatelce), o určení vyživovací povinnosti ve výši 2000 Kč měsíčně, a současně výrokem II. uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 37 510 Kč. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 31. 3. 2016, č. j. 49 Co 77/2016-52, uvedený rozsudek ve výroku o nákladech řízení změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu; ztotožnil se s argumentací žalobce a úspěšné žalované nepřiznal náhradu nákladů podle § 150 o. s. ř.
Proti výroku usnesení krajského soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí městského soudu o nákladech řízení, se stěžovatelka brání ústavní stížností, ve které navrhuje, aby Ústavní soud výrok zrušil. Namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, který spatřuje v tom, že odvolací soud chybně vyhodnotil důvody pro použití moderačního nákladového práva, a v tomto ohledu se ani řádně nevypořádal s argumentací stěžovatelky. Mimoto soud nerespektoval požadavky judikatury Ústavního soudu, nevytvořil-li stěžovatelce procesní prostor, aby se mohla vyjádřit k zamýšlenému postupu podle § 150 o. s. ř.
Ústavní soud předně konstatuje, že ústavní stížnost byla podána včas a osobou oprávněnou, přičemž stěžovatelka je v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zastoupena advokátem. Stížnost není rovněž nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Nepředstavuje další stupeň přezkumu věcné správnosti či konkrétního odůvodnění rozhodnutí obecných soudů; relevantní je výhradně dodržení ústavního rámce jejich rozhodovací činnosti. Při přezkumu rozhodnutí o nákladech řízení postupuje Ústavní soud zdrženlivě a do rozhodovací činnosti obecných soudů zasahuje jen výjimečně - v případech, kdy je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti [srov. nález ze dne 8. 2. 2007,
sp. zn. III. ÚS 624/06
(N 27/44 SbNU 319), dostupný na http://nalus.usoud.cz].
Odvolací soud se vypořádal s aplikací § 150 o. s. ř. ústavně konformním způsobem. Přestože lze i v napadeném rozhodnutí vypozorovat jistou tendenci k "nadužívání" moderačního práva podle § 150 o. s. ř., není důvod pro zásah Ústavního soudu. Obecný soud vyšel z povahy tohoto ustanovení jako výjimky prolamující základní pravidlo pro přiznání náhrady nákladů řízení, tj. odvození nákladového výroku od úspěchu ve věci, zabýval se poměry žalobce a dospěl k závěru, že jsou dány důvody zvláštního zřetele hodné pro odepření práva na náhradu nákladů řízení stěžovatelce. Přihlédl k tomu, že žalobce je studentem vysoké školy, jehož jediným příjmem je výživné od otce ve výši 3000 Kč měsíčně a příležitostný výdělek z brigád a uzavřel, že by bylo nepřiměřeně tvrdé, aby žalobce vedle neúspěchu ve věci matce navíc hradil náklady řízení.
Obecný soud dostál i požadavkům konstantní judikatury Ústavního soudu, která akcentuje povinnost obecných soudů dát účastníkům odpovídající prostor na reakci k případné aplikaci § 150 o. s. ř. (např. nálezy ze dne 25. 8. 2015,
sp. zn. I. ÚS 1593/15
, nebo ze dne 2. 4. 2015,
sp. zn. II. ÚS 2994/14
). V projednávané věci k vytvoření takového procesního prostoru nepochybně došlo, neboť důvody pro použití § 150 o. s. ř. byly nosným prvkem argumentace žalobce v odvolání proti nákladovému výroku rozhodnutí nalézacího soudu, které bylo doručeno stěžovatelce k vyjádření. Stěžovatelka na nevhodnost použití moderačního nákladového práva ve vyjádření reagovala, jak na to ostatně v ústavní stížnosti sama poukazuje, tudíž měla vytvořený odpovídající procesní prostor a nemohlo se pro ni jednat o rozhodnutí překvapivé.
Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. července 2016
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu