Constitutional Court dismisses constitutional complaint against Supreme Court's rejection of appeal in privatization dispute.

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti společnosti KRÁLOVOPOLSKÁ, a. s., se sídlem v Brně, Křížíkova 2989/68a, zastoupené JUDr. Alešem Ondrušem, advokátem se sídlem v Brně, Bubeníčkova 502/42, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2015, č. j. 32 Cdo 806/2013-543, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 10. 2012, č. j. 5 Cmo 180/2012-505, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2011, č. j. 19 Cm 114/2008-409, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 31. 1. 2011, č. j. 19 Cm 114/2008-409, zamítl žalobu, kterou se stěžovatelka domáhala proti Ministerstvu financí jako právním nástupci Fondu národního majetku (dále jen "FNM") zaplacení částky 49 564 372 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení při privatizaci Královopolské strojírny Brno. Nalézací soud se neztotožnil s tvrzním, že dohoda o narovnání uzavřená s FNM, kterou se stěžovatelka v návaznosti na převzetí závazků účastníka privatizace KENAP Královopolská Group, spol. s r.o. (dále jen "KENAP") vzdala vůči FNM nároku ve výši žalované částky, byla uzavřena v tísni za nápadně nevýhodných podmínek; městský soud konstatoval, že dohoda o narovnání byla uzavřena platně. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 10. 2012, č. j. 5 Cmo 180/2012-505, rozsudek městského soudu potvrdil. Nejvyšší soud usnesením ze dne 11. 3. 2015, č. j. 32 Cdo 806/2013-543, odmítl dovolání stěžovatelky proti rozsudku vrchního soudu.

Proti usnesení Nejvyššího soudu a rozsudkům vrchního a městského soudu se stěžovatelka brání ústavní stížností, ve které navrhuje, aby Ústavní soud rozhodnutí zrušil. Namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, který spatřuje v tom, že se obecné soudy dostatečně nevypořádaly s tvrzeními stěžovatelky uplatněnými v průběhu řízení a týkajícími se uzavření dohody o narovnání v tísni za nápadně nevýhodných podmínek, neplatnosti dohody a okolnosti, že v řízení měl za stát jednat Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, nikoli žalovaný v zastoupení advokátem.

Ústavní soud nejprve přezkoumal náležitosti ústavní stížnosti a konstatuje, že byla podána včas a osobou oprávněnou, přičemž stěžovatelka je v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zastoupena advokátem; rovněž není nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti; není součástí soustavy obecných soudů, a nepředstavuje proto ani další instanci přezkumu jejich rozhodnutí. Pro přezkum Ústavním soudem je podstatné výhradně dodržení ústavního rámce rozhodovací činnosti.

Ústavní soud v postupu obecných soudů vykročení z ústavního rámce jejich rozhodovací činnosti neshledal. Soudy ústavně konformním způsobem odůvodnily svůj závěr, že dohoda o narovnání uzavřená mezi stěžovatelkou a FNM v návaznosti na privatizaci Královopolské strojírny Brno a vypořádání závazků ve vztahu k účastnici privatizace KENAP nebyla uzavřena v tísni za nápadně nevýhodných podmínek. Konstatovaly, že byla uzavřena současně s dohodou o převzetí závazků KENAP stěžovatelkou, analyzovaly obsah obou dohod, jakož i úplaty realizované v návaznosti na ně. Odvolací soud v této souvislosti dospěl k závěru, že ani vyslovení jejich neplatnosti by nemohlo vést k vyhovění žalobě, a to ani z titulu bezdůvodného obohacení, ani z titulu náhrady škody, neboť legitimovaná by v takovém případě nebyla stěžovatelka, nýbrž KENAP.

Obecné soudy se řádně vypořádaly rovněž s námitkou, že podle § 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 201/2002 Sb. měl v řízení za stát jednat Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových; dovolací soud se tím podrobně zabýval, přičemž dospěl k závěru, že šlo o obchodní věc, kde je pro povinné jednání úřadu za stát stanoven předmět řízení v podstatně vyšší částce. Obecné soudy se zabývaly i navazující argumentací, kterou stěžovatelka brojila proti zastoupení státu advokátem; shledaly, že vzhledem ke specifické povaze sporu byl žalovaný oprávněn takto postupovat a nárokovat náhradu nákladů právního zastoupení. Na ústavnosti rozhodnutí obecných soudů nic nemění ani okolnost, že odvolací soud vytkl nalézacímu soudu jisté nepřesnosti, avšak současně dospěl k závěru, že nemohly mít vliv na posouzení věci.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. června 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu