Constitutional Court dismisses appeal as unfounded due to prior litigation resolving the same legal issue.

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Dr. Stanislava Přibila, M. B. A., zastoupeného JUDr. Františkem Vavrochem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, náměstí Přemysla Otakara II. 123/36, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2015, č. j. 29 Cdo 4133/2015-206, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností došlou dne 11. 3. 2016, splňující formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného usnesení, jímž dovolací soud odmítl jako nepřípustné stěžovatelovo dovolání. Stěžovatel žádal zodpovězení vymezené právní otázky, kterou podle jeho názoru dovolací soud dosud neřešil - zda lze ve smyslu naplnění překážky věci rozhodnuté považovat za totožná dvě řízení, došlo-li v jednom z nich na straně žalovaného ke změně účastníka. Dovolací soud v odůvodnění sice odkázal na devět vlastních rozhodnutí; podle názoru stěžovatele však nelze z jediného vyvodit řešení jím vymezené otázky. Stěžovatel proto vnímá napadené usnesení jako odepírající mu přístup k dovolacímu soudu a porušující právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Po posouzení stížnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že jde o stížnost zjevně neopodstatněnou z následujících důvodů:

V projednávaném případě se stěžovatel primárně domáhá, aby mu soud umožnil přístup k informacím o společnosti, jíž byl v minulosti společníkem. Stejného cíle se však kromě napadeného řízení (vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 482/2009) domáhal také v řízení vedeném u téhož soudu pod sp. zn. 13 Cm 1225/2006 a 13 Cm 1721/2009, přičemž v posledně uvedeném byla jeho žaloba řádně projednána (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3677/2012, dostupný z www.nsoud.cz). S ohledem na tuto skutečnost by jakýkoliv zásah do napadeného řízení svědčil pouze o tom, že by Ústavní soud přejal roli dozorové instituce nad správností postupu obecných soudů, což odporuje zásadě subsidiarity řízení o ústavní stížnosti a s ní souvisejícím principem minimalizace zásahů do činnosti soudů obecných, kterou Ústavní soud opakovaně ve svých rozhodnutích zdůrazňuje. Ústavní soud poskytuje ochranu konstitučně garantovaným právům a svobodám až tehdy, když ji nemůže poskytnout jiný orgán veřejné moci, a jde-li skutečně o poslední možnost, jak se stěžovatel může domoci svého práva. Tomuto vymezení však neodpovídá situace, kdy se stěžovatel domáhá práva na meritorní projednání věci dovolacím soudem, bylo-li o podstatě žalovaného nároku již v jiném řízení rozhodnuto a v napadeném dovolacím řízení jde pouze o vyřešení "akademické otázky" správnosti postupu soudů nižších instancí.

Ústavní soud připomíná, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, na který není nárok. Nejedná se o třetí stupeň obecného soudnictví, v němž by dovolací soud musel věc vždy projednat; Nejvyššímu soudu je do jisté míry umožněno, aby si na základě vlastního uvážení "vybral", která dovolání bude meritorně přezkoumávat (srov. § 239 o. s. ř.). Nutné je rovněž připomenout, že hlavním účelem civilního soudního řízení je podle § 1 o. s. ř. zajistit spravedlivou ochranu soukromých práv a oprávněných zájmů účastníků, nikoliv revidovat případná pochybení soudů nižších instancí s cílem vyřešit dosud neřešené právní otázky.

Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, a proto rozhodl o ústavní stížnosti mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu tak, že ji jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. června 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu