Constitutional Court dismisses appeal as inadmissible due to exhaustion of remedies not met.
Tschechien (CZ)
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected Georgy Grigoryeva's constitutional complaint against the Supreme Court's decision to remand a debt case for further proceedings. The applicant argued violations of fair trial rights, but the Court found the complaint procedurally inadmissible because the underlying civil litigation was not yet definitively concluded. The Court applied the principle of subsidiarity, ruling that constitutional review is barred when lower court proceedings remain open, thus denying the applicant's request for immediate review.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu; § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu: Constitutional complaints are inadmissible if the applicant has not exhausted all available procedural remedies, particularly when a final court decision exists but the case has been remanded for further proceedings rather than concluded.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti stěžovatele Georgy Grigoryeva, zastoupeného Mgr. Karlem Tománkem, advokátem se sídlem v Čerčanech, Sokolská505, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2016 č. j. 30 Cdo 1860/2015-160, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 6. května 2016, se stěžovatel podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhal zrušení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2016 č. j. 30 Cdo 1860/2015-160. Podle tvrzení stěžovatele byla napadeným rozhodnutím porušena jeho práva na soudní ochranu, spravedlivý proces a spravedlivé posouzení věci podle čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Ústavní stížností napadeným rozhodnutím Nejvyšší soud ve věci o zaplacení 1 077 063 USD s příslušenstvím zrušil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 14. července 2014 č. j. 16 C 263/2013-88 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. ledna 2015 č. j. 64 Co 344/2014-126 a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení.
3. Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu.
4. Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne návrh, je-li nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3).
5. Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele. Ústavní soud je tak v rámci řízení o ústavní stížnosti mimo jiné oprávněn rozhodovat zásadně jen o rozhodnutích pravomocných, a to i ve smyslu "konečných". Jako nepřípustné proto opakovaně odmítá ústavní stížnosti v případech, kdy existuje pravomocné rozhodnutí soudu, jímž však nebyla věc ukončena, nýbrž vrácena soudu či jinému státnímu orgánu k dalšímu řízení [srov. např. usnesení ze dne 30. března 2006
sp. zn. IV. ÚS 125/06
(U 4/40 SbNU 781), ze dne 22. července 2008
sp. zn. III. ÚS 1692/08
, ze dne 7. listopadu 2012
sp. zn. I. ÚS 4033/12
, ze dne 28. srpna 2013
sp. zn. I. ÚS 1503/13
a další].
6. Výjimka z principu subsidiarity ústavní stížnosti je založena v ustanovení § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Podle písm. a) tohoto ustanovení, Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně stěžovatelova práva, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu přitom citované ustanovení, jako výjimku z obecného principu, je třeba vykládat restriktivně; navíc uplatnění této výjimky je zpravidla vyloučeno v situacích, kdy sice existuje pravomocné rozhodnutí, ale řízení před obecnými soudy v dané věci ještě není definitivně skončeno, typicky v případě kasačního rozhodnutí soudu vyšší instance o opravném prostředku. Právě taková situace přitom nastala i v nyní projednávaném případě, kde je ústavní stížností napadeno zrušující rozhodnutí dovolacího soudu, kterým byla věc vrácena k dalšímu řízení soudu prvního stupně. Podaná ústavní stížnost byla proto shledána nepřípustnou ve smyslu ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
7. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. června 2016
David Uhlíř v. r.
soudce zpravodaj