Constitutional complaint dismissed because the Supreme Court's decision was not final as the case was remanded for retrial.
Tschechien (CZ)
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Vlasta Tesařová against a Supreme Court decision that remanded a property dispute for retrial. The applicant argued that the Supreme Court's action violated her property rights and fair trial guarantees. The Court ruled that the complaint was inadmissible because the underlying proceedings had not concluded, meaning the applicant had not exhausted all available legal remedies.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all legal remedies, as the principle of subsidiarity requires that the finality of the contested decision be established before the Constitutional Court can intervene.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Vlasty Tesařové, zastoupené JUDr. Josefem Tichým, advokátem se sídlem Šaldova 217/7, Ústí nad Labem, proti části výroku I. rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015 č. j. 28 Cdo 1852/2014-681, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavnímu soudu byl dne 15. 3. 2016 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení části výroku I. v záhlaví uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Litoměřicích rozsudkem ze dne 18. 1. 2012 č. j. 6 C 47/93-548 zamítl žalobu stěžovatelky o převodu vlastnického práva ke specifikovaným nemovitostem (výrok I.) a uložil stěžovatelce povinnost uhradit náhradu nákladů žalovaným (výrok II.). Na základě odvolání stěžovatelky změnil Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 10. 10. 2013 č. j. 11 Co 251/2012-604 rozsudek okresního soudu ve výroku I. tak, že na stěžovatelku přechází vlastnické právo k ideální polovině specifikovaných nemovitostí; jinak byl v tomto výroku rozsudek okresního soudu potvrzen (výrok I.). Dále krajský soud rozhodl, že stěžovatelka a žalovaní nemají ve vzájemném poměru právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.) a stěžovatelka je povinna zaplatit žalovaným na nákladech řízení před okresním soudem částku 6 600 Kč (výrok III.) a na nákladech řízení před krajským soudem částku 3 000 Kč (výrok IV.). Krajský soud dále nařídil okresnímu soudu opravu čísla jednacího ve stejnopisech napadeného rozsudku (výrok V.). V záhlaví uvedeným rozhodnutím Nejvyššího soudu byl na základě dovolání stěžovatelky zrušen rozsudek krajského soudu ve výrocích I až IV a v tomto rozsahu byla věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení (výrok I.), dovolání žalovaných bylo odmítnuto (výrok II.).
Stěžovatelka tvrdí, že uvedeným rozhodnutím Nejvyššího soudu došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. K tomu mělo podle stěžovatelky dojít v důsledku nesprávného postupu Nejvyššího soudu, který zrušil rozsudek okresního soudu ve výroku I., čímž podle stěžovatelky narušil její majetková práva a ztížil její procesní postavení do budoucna.
Před tím, než přistoupí k posouzení ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu, a to včetně podmínky ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, tj. vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3).
Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti se totiž jeví její subsidiarita. To znamená, že k jejímu projednání může dojít pouze za předpokladu, že stěžovatel všechny procesní prostředky (efektivně) vyčerpal. Rozhodovací činnost Ústavního soudu je tedy primárně zaměřena na přezkum věcí pravomocně skončených, u nichž případný zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod již nelze napravit odpovídajícími procesními prostředky v rámci daného řízení samotného.
V posuzovaném případě je patrné, že předmětné řízení o žalobě stěžovatelky týkající se převodu vlastnického práva ke specifikovaným nemovitostem doposud neskončilo, neboť Nejvyšší soud vrátil věc krajskému soudu k dalšímu řízení. Stěžovatelka tudíž nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k její ochraně poskytuje. Podmínka konečnosti napadeného pravomocného rozhodnutí vyplývá z povahy věci. Pokud nejde o rozhodnutí finální, tedy pokud probíhá ještě nějaké řízení, nelze připustit, aby o téže věci bylo souběžně vedeno řízení před Ústavním soudem.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné
V Brně dne 25. května 2016
JUDr. Vladimír Sládeček
soudce zpravodaj