Constitutional Court dismisses appeal against Supreme Court's rejection of appeal due to lack of admissibility grounds.

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti Stanislava Jungwirtha, podnikajícího pod obchodní firmou Stanislav Jungwirth JUKOV, zastoupeného Mgr. Petrem Renthem, advokátem, sídlem Karlovo nám. 88, Náchod, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2016 č. j. 33 Cdo 656/2016-520, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a za účasti Adama Láda a Jiřího Láda, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle ustanovení čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") stěžovatel žádá o zrušení v záhlaví označeného usnesení Nejvyššího soudu, jímž bylo odmítnuto jeho dovolání, jelikož dle názoru stěžovatele dovolací soud svým postupem porušil ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a ustanovení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Stěžovatel, mj. odkazující na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 11. 2013

sp. zn. III. ÚS 3199/12

(N 191/71 SbNU 279), spatřuje porušení uvedených ustanovení ústavního pořádku České republiky v nedůvodném odmítnutí jeho dovolání, založeném na ústavně nekonformním výkladu ustanovení § 237 a § 241a odst. 2 občanského soudního řádu.

3. Podle ustanovení § 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění účinném od 1. 1. 2013, musí být usnesení o odmítnutí ústavní stížnosti stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá.

4. V posuzované věci Ústavní soud přikročil k aplikaci ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jež mu umožňuje v zájmu racionality a efektivity řízení o ústavní stížnosti odmítnout podání, u kterého je bez jakýchkoli důvodných pochybností a bez nutnosti dalšího podrobného zkoumání zřejmé, že mu - z níže uvedených důvodů - nelze vyhovět.

5. Stěžovatel v ústavní stížnosti brojí proti závěru Nejvyššího soudu, že jeho dovolání vykazovalo vadu spočívající v absenci důvodu přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 237 občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. ledna 2013.

6. Dovolává-li se proto stěžovatel závěrů nálezu

sp. zn. III. ÚS 3199/12

, přehlíží, že se tento judikát týká jiné právní úpravy dovolání, než je právní úprava, na jejímž základě bylo stěžovatelovo dovolání odmítnuto. Tou je právní úprava účinná od 1. 1. 2013. V této souvislosti tak stojí za připomenutí, že změna meritorního výroku odvolacím soudem již (bez dalšího) přípustnost dovolání - na rozdíl od právní úpravy účinné do 31. 12. 2012 - nezakládá.

7. Odmítl-li tedy Nejvyšší soud stěžovatelovo dovolání, neboť neobsahovalo žádný ze čtyř možných důvodů přípustnosti dovolání, předvídaných ustanovením § 237 občanského soudního řádu, v rozhodném znění, kterémužto závěru ostatně plně odpovídá obsah inkriminovaného dovolání (jehož kopie byla k ústavní stížnosti přiložena), neshledává Ústavní soud na tomto postupu dovolacího soudu žádné ústavněprávní deficity.

8. Ústavní soud z uvedených důvodů stěžovatelův návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. května 2016

Josef Fiala v.r.

předseda senátu