Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding child support reduction as not substantiated.

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti T. O., zastoupeného Mgr. Lucií Šedkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Náplavní 2013/1, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2016, č. j. 25 Co 37/2016-942, spojené s návrhem na zrušení § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a § 913 odst. 2 o. z., takto:

Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají.

Odůvodnění:

Okresní soud Praha-západ zamítl rozsudkem ze dne 13. 10. 2015, č. j. 12 P 25/2006-878, návrh stěžovatele na snížení výživného pro nezletilou dceru z dosavadních 8 000 Kč měsíčně. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 2. 2016, č. j. 25 Co 37/2016-942, změnil rozsudek okresního soudu tak, že počínaje dnem 1. 3. 2015 snížil výživné na 6 500 Kč měsíčně. V odůvodnění konstatoval, že po skončení pracovního poměru u Fyziologického ústavu Akademie věd České republiky sice došlo u stěžovatele k podstatné změně poměrů, současně však je třeba zohlednit potřeby nezletilé, téměř dospělé studentky gymnázia, a okolnost, že stěžovatel má prostředky z prodeje nemovitostí, bez důležitého důvodu se vzdal majetkového prospěchu a o novou práci se uchází pouze formálně.

Proti rozsudku krajského soudu se stěžovatel brání ústavní stížností a navrhuje, aby Ústavní soud rozhodnutí zrušil; současně navrhuje zrušit i výše uvedená ustanovení zákona. Zejména namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, který spatřuje v tom, že rozhodnutí o výši výživného nebylo řádně odůvodněno. Obecný soud se dostatečně nevypořádal s nepřiměřeně vysokými nároky dcery, majetkových poměrů matky, vzdání se majetkového prospěchu stěžovatelem. Fakticky byl ve vztahu k němu porušen zákaz nucených prací.

Ústavní soud nejprve přezkoumal náležitosti ústavní stížnosti a konstatuje, že byla podána včas a osobou oprávněnou, přičemž stěžovatel je v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zastoupen advokátem. Rovněž není stížnost nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti; vedení vlastního řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu věci, jakož i výklad a aplikace práva na daný případ náleží obecným soudům. Pro přezkum Ústavním soudem není sama o sobě rozhodná věcná správnost či konkrétní odůvodnění rozhodnutí obecných soudů, nýbrž výhradně dodržení ústavního rámce jejich činnosti.

Obecné soudy v projednávané věci dostály ústavním požadavkům na realizaci své rozhodovací činnosti, přičemž skutkový i právní rámec jejich posouzení byl Ústavním soudem aprobován v usnesení ze dne 29. 4. 2015,

sp. zn. IV. ÚS 707/15

, jímž odmítl stěžovatelovu ústavní stížnost proti předcházejícím rozhodnutím obecných soudů v témže řízení, kterými bylo stanoveno výživné 8 000 Kč měsíčně. Od jeho závěrů nemá důvod se odchýlit ani v nyní projednávané věci.

Obecné soudy svá rozhodnutí řádně odůvodnily; věnovaly náležitou pozornost jak potřebám dcery, která studuje na gymnáziu a blíží se věku dospělosti, tak i poměrům její matky. Důsledně analyzovaly poměry stěžovatele a zvážily, zda se nevzdal bez vážného důvodu majetkového prospěchu a zejména zda své příjmy bezdůvodně neumenšuje tím, že odmítá přijmout nové zaměstnání. Odvolací soud dospěl k závěru, na němž Ústavní soud neshledává nic protiústavního, že stěžovatel po nezaviněné ztrátě zaměstnání v Akademii věd České republiky fakticky činí vše pro to, aby nezískal nové zaměstnání, které by odpovídalo jeho kvalifikaci a z jehož příjmů by se těšila i jeho dcera. Takový závěr nelze hodnotit jako porušování zákazu nucených prací, nýbrž jako vyjádření zájmů dcery, která je závislá mj. i na výživě stěžovatele - svého otce.

Na základě výše uvedených důvodů Ústavní soud stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Současně z týchž důvodů a podle téhož ustanovení odmítl akcesorický návrh na zrušení části zákona, který byl podán spolu s ústavní stížností a sdílí její osud; vyhovění tomuto návrhu je vyloučeno již vzhledem k výsledku řízení, neměl-li stěžovatel ve věci úspěch.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. května 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu