Constitutional Court dismisses complaint for exhausting ordinary appeal remedies before filing constitutional review. The applicant failed to file an appeal, rendering the constitutional complaint inadmissible under exhaustion requirements. The court ruled that the constitutional complaint is only admissible after all statutory remedies are exhausted. The applicant's failure to file an appeal meant the constitutional complaint was procedurally inadmissible. The court dismissed the complaint because the applicant did not exhaust all available legal remedies. The decision emphasizes that constitutional complaints require prior exhaustion of ordinary appeals. The ruling clarifies the procedural prerequisites for filing a constitutional complaint in Czech law.
Tschechien (CZ)
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed by JUDr. Michal Maglii against the Regional Court's judgment confirming the District Court's rejection of his claim for invalidity of donation contracts. The applicant argued a violation of his right to a fair trial under Article 36 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms but failed to exhaust the ordinary appeal remedy available under the Civil Procedure Code. The court held that the constitutional complaint is inadmissible because the applicant did not file the required appeal, which is a mandatory prerequisite for accessing constitutional review. Consequently, the complaint was rejected without a merits examination due to the lack of procedural standing.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu: The constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural means provided by law for the protection of their rights, including the ordinary appeal.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Michala Maglii, zastoupeného Mgr. Michalem Burešem, advokátem, sídlem Bělehradská 14, Karlovy Vary, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. ledna 2016 č. j. 7 Co 2333/2015-212, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel napadl shora označené soudní rozhodnutí, přičemž tvrdil, že jím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, jak je vyvozováno z ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 8. 2015 č. j. 18 C 288/2013-149, jímž byla zamítnuta stěžovatelova žaloba proti Anně Bláhové na určení neúčinnosti darovacích smluv.
3. Ústavní soud nejprve posoudil, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti (§ 42 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu), přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.
4. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje; to platí (s účinností od 1. 1. 2013) i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Ústavní stížnost tedy lze, nestanoví-li zákon jinak, směřovat toliko proti pravomocnému rozhodnutí o posledním procesním prostředku ve smyslu ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, dle kterého je možné ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný a mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
5. V souzené věci byl stěžovatel v napadeném rozsudku poučen o možnosti podání dovolání (za "podmínek stanovených v § 237" občanského soudního řádu), které také z hlediska řízení o této ústavní stížnosti představuje mimořádný opravný prostředek ve smyslu § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu. Na jeho "vyčerpání" je třeba s ohledem na ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu trvat [viz usnesení ze dne 28. 3. 2013
sp. zn. III. ÚS 772/13
(U 5/68 SbNU 541)], ledaže by byla splněna některá z podmínek k přijetí (jinak nepřípustné) ústavní stížnosti, zakotvená v § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
6. Z hlediska posledně uvedeného ustanovení stěžovatel v ústavní stížnosti nic neuvedl, a ani Ústavní soud jinak neshledal důvod takového postupu. Z veřejně dostupné databáze (http://infosoud.justice.cz) navíc plyne, že dovolání proti napadenému rozsudku (zřejmě) stěžovatelem podáno bylo, a to dne 2. 5. 2016. Teprve po rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání by se případně otevřela cesta k podání ústavní stížnosti v zákonem stanovené lhůtě, neboť i v případě vadného poučení o dovolání by byla stěžovateli lhůta k podání ústavní stížnost zachována [srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 8. 2013 (N 149/70 SbNU 383)].
7. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. května 2016
Jan Filip v. r.
soudce Ústavního soudu