Constitutional Court dismisses client's appeal against lawyer fee decisions as client lacks standing to challenge state payments.
Tschechien (CZ)
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the client's constitutional complaint regarding court decisions on legal aid lawyer fees. The client argued violations of fair trial rights, but the court found the lower courts only decided on the state's obligation to pay the lawyer, not the client's rights. Consequently, the client lacked standing to challenge these decisions, which exclusively concern the relationship between the state and the legal representative.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 72 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if filed by a person not entitled to challenge the decision, such as a client when the decision concerns only the remuneration of their legal representative.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou ve věci návrhu R. C., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici v Plzni, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Homolkou, advokátem se sídlem v Jihlavě, Na Dolech 4872/15, směřující proti usnesením Okresního soudu v Jihlavě ze dne 23. července 2015, č. j. 1 T 105/2011-706, a Krajského soudu v Brně ze dne 3. listopadu 2015, č. j. 8 To 473/2015-716, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud obdržel podání navrhovatele, který se domáhal zrušení shora uvedených usnesení pro tvrzené porušení práv zakotvených v čl. 40 odstavci 3 Listina základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 odstavci 3 písmeno c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Usnesením Okresního soudu v Jihlavě byla stanovena odměna obhájce navrhovatele ve výši, s níž obhájce nesouhlasil; jeho následnou stížnost zamítl Krajský soud v Brně.
Ústavní soud se zabýval nejprve naplněním formálních náležitostí návrhu. Podle ustanovení § 72 odstavce 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je oprávněn podat ústavní stížnost ten, kdo tvrdí, že v řízení, jehož byl účastníkem, byla pravomocným rozhodnutím porušena jeho práva.
Usnesením okresního soudu bylo rozhodnuto o přiznání odměny obhájce navrhovatele, v rámci tohoto rozhodnutí byla odměna vyčíslena a byly specifikovány úkony, za které se odměna přiznává; soud zdůvodnil i to proč za některé úkony odměnu nepřiznal. Tímto usnesením proto nebylo rozhodováno o právech a povinnostech navrhovatele, ale o povinnosti státu vyplatit jeho obhájci odměnu v důsledku toho, že navrhovateli byl přiznán nárok na bezplatnou obhajobu. Rozhodnutí napadl stížností pouze obhájce nespokojený s výší odměny, který tvrdí, že mu měla být přiznána i náhrada za zastupování navrhovatele před rozhodnutím soudu o bezplatné obhajobě, kdy jej zastupoval na základě plné moci.
Napadenými rozhodnutími soudů však nemůže být navrhovatel dotčen ve svých právech, neboť usnesení řeší pouze vztah mezi státem a obhájcem, týkající se určení výše odměny náležející obhájci ze strany státu. Proti rozhodnutím tak mohl ústavní stížností brojit pouze obhájce, nikoliv navrhovatel.
Za dané situace tedy Ústavní soud dospěl k závěru, že navrhovatel nebyl osobou oprávněnou učinit podání k Ústavnímu soudu směřující proti napadeným usnesením obecných soudů.
Podle ustanovení § 43 odstavce 1 písmene c) zákona o Ústavnímu soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne návrh, byl-li podán někým zjevně neoprávněným. Vzhledem k tomu, že tato okolnost v projednávaném případě nastala, nezbylo než návrh odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. května 2016
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu