Constitutional Court dismissed constitutional complaint regarding unfair trial in labor dismissal case due to lack of specific procedural violations.
Tschechien (CZ)
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected a constitutional complaint filed by a spa organization against labor court rulings regarding an employee's dismissal. The complainant alleged violations of the right to a fair trial due to insufficient reasoning by lower courts and procedural errors by the appellate court, though no specific constitutional violations were substantiated. The court determined that the complaint merely reiterated dissatisfaction with evidence evaluation without identifying concrete deviations from legal boundaries, thus finding the request clearly unfounded.
Legislator-Regeste
KI-generiertLaw on the Constitutional Court; Article 83 of the Constitution: The Constitutional Court is the judicial body protecting constitutional order and does not review legal conclusions of ordinary courts unless there is extreme inconsistency between evidence and factual findings indicating arbitrariness.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatelky: Léčebné lázně Lázně Kynžvart, státní příspěvková organizace, se sídlem v Lázních Kynžvart, Lázeňská 295, zastoupené JUDr. Václavem Junkem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Tovární 14, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2015, č. j. 21 Cdo 4084/2015-218, rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 3. 2015, č. j. 61 Co 539/2013-203, a Okresního soudu v Chebu ze dne 20. 5. 2013, č. j. 9 C 509/2010-110, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud obdržel dne 12. 1. 2016 stížnost splňující formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jíž se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí v řízení o neplatnosti výpovědi z pracovního poměru. Napadenými rozhodnutími bylo podle stěžovatelky porušeno její právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, přičemž toto porušení spatřuje ve dvou rovinách: obecné soudy měly nedostatečně svá rozhodnutí odůvodnit a dovolací soud dovolání odmítl, ačkoliv jím vytýkanými nedostatky ve vymezení dovolacího důvodu dovolání stěžovatelky netrpí. Dále vytýká dovolacímu soudu, že si o předestřených otázkách, které obecné soudy posuzovaly, neučinil vlastní závěr, resp. nevyřešil právní otázku, dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu neřešenou.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Stěžovatelka v převážné většině stížnosti pouze rekapituluje průběh řízení před obecnými soudy a rozporuje způsob, jakým soudy vyhodnotily jednání zaměstnankyně považované za porušení pracovní kázně a důvod k výpovědi. V tomto postupu spatřuje porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces, ačkoliv neuvádí žádné konkrétní pochybení, kterého se měly obecné soudy dopustit, a které by současně vybočovalo z mezí plynoucích pro jejich činnost z kautel ústavních předpisů. Ze stížnosti tak lze vyvodit, že stěžovatelka toliko vyjadřuje nesouhlas s vyhodnocením důkazů obecnými soudy a s argumenty, jimiž svá rozhodnutí odůvodnily.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti; není součástí soustavy obecných soudů, a nepředstavuje proto ani další instanci určenou pro přezkum jimi učiněných právních závěrů. Jestliže obecné soudy v rámci zjišťování a hodnocení skutkového stavu věci, jakož i při výkladu a aplikaci práva na daný případ, respektovaly pravidla daná procesními předpisy stran dokazování a hodnocení důkazů, nespadá do pravomoci Ústavního soudu jejich právní závěry přezkoumávat. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je Ústavní soud povolán až tehdy, pokud by ze strany obecných soudů došlo k tak extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovým zjištěním, že by rozhodnutí svědčilo o libovůli při rozhodování. K ničemu takovému však v projednávaném případě nedošlo - ani to stěžovatelka netvrdí.
Tvrzeným pochybením, kterého se měl dopustit dovolací soud tím, že konstatoval, že byl v dovolání udán jiný důvod, než jaký je nutné uplatnit ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř., se Ústavní soud nezabýval, neboť dovolání bylo dovolacím soudem současně shledáno nepřípustným. O dovolání by bylo rozhodnuto stejným způsobem i v případě, že by dovolací soud uvedený dovolací důvod nezpochybnil; proto i kdyby Ústavní soud projednatelnost dovolacího důvodu přezkoumal a dospěl k závěru, že dovolací důvod byl dán, na odmítnutí dovolání pro nepřípustnost by to nic nezměnilo. K závěru o nepřípustnost dovolání ostatně dospěl i Ústavní soud, neboť, jak vyplývá z textu ústavní stížnosti, stěžovatelka se jím zjevně domáhala jen přehodnocení výpovědních důvodů, přičemž o totéž usiluje i v řízení před Ústavním soudem.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud neshledal, že by napadeným rozhodnutím došlo k porušení některého z ústavně zaručených práv; proto rozhodl o ústavní stížnosti mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu tak, že ji jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. dubna 2016
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu