Constitutional Court dismisses complaint regarding interpretation of property transfer deadline as procedural, not substantive. The court rejects the claim that the deadline was procedural. The court upholds the established judicial practice on the deadline's nature. The court maintains that the deadline is substantive and expires without remedy. The court emphasizes the need for judicial unity on this legal issue. The court notes the complaint violates no constitutional rights. The court concludes the lower courts correctly applied the law. The court finds no error in the interpretation of the statute. The court dismisses the constitutional complaint without further review.

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a soudců Ludvíka Davida a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Obec Němčice, se sídlem Němčice 53, zastoupeného Mgr. Ondřejem Pustějovským, advokátem se sídlem Zahradní 314/8, České Budějovice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2015, č. j. 28 Cdo 644/2015-153, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení, takto:

Věc

sp. zn. II. ÚS 1690/15

se postupuje k projednání a rozhodnutí plénu.

Odůvodnění:

1. Podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, kterým bylo odmítnuto pro nepřípustnost jím podané dovolání směřující proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") ze dne 4. 9. 2014, č. j. 8 Co 1149/2014-126, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích (dále jen "okresní soud") ze dne 31. 3. 2014, č. j. 34 C 91/2013-103.

2. Citovaným rozhodnutím okresní soud zamítl žalobu stěžovatele na určení vlastnického práva k nemovitosti podanou na základě zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 172/1991 Sb."), neboť dospěl k závěru, že žaloba byla podána opožděně. Ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., ve znění novely č. 173/2012 Sb., totiž stanovilo, že pokud vlastnické právo, které na obec přešlo podle ustanovení § 1, 2, 2a nebo § 2b tohoto zákona, není dosud zapsáno v katastru nemovitostí, je obec povinna nejpozději do 31. března 2013 uplatnit návrh vůči katastrálnímu úřadu, nebo podat žalobu na určení vlastnického práva u soudu; nesplní-li obec tuto svou povinnost, považuje se den 1. dubna 2013 za den přechodu vlastnického práva na stát. Krajský soud se s důvodem zamítnutí žaloby ztotožnil a ve shodě s okresním soudem uvedl, že lhůta podle ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., ve znění novely č. 173/2012 Sb., je lhůtou hmotněprávní a propadnou, takže žalobce byl povinen doručit žalobu soudu nejpozději posledního dne v měsíci březnu 2013; tento názor k interpretaci dotčené lhůty je explicitní a nelze jej vykládat na podporu účastníka nedostatečně dbalého svých práv.

3. Nejvyšší soud pak k důvodům odmítnutí dovolání uvedl, že dovoláním označenou právní otázku, na jejímž řešení rozhodnutí závisí - tedy že lhůta stanovená v ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., ve znění zákona č. 173/2012 Sb., je speciální hmotněprávní propadnou lhůtou, na jejíž počítání se nevztahuje ustanovení § 122 odst. 3 dříve platného občanského zákoník; odvolací soud tedy vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit (odkázal např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1782/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1008/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4271/2014, nebo rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 11. 2013, sp. zn. 7 Co 2428/2013, uveřejněný pod č. 89/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

4. Uvedené rozhodnutí dle stěžovatele porušilo jeho základní právo na spravedlivý proces zaručené čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na ochranu majetku podle čl. 11 Listiny.

5. Podle čl. 1 odst. 1 písm. i) rozhodnutí pléna Ústavního soudu ze dne 25. 3. 2014 č. j. Org. 24/14, o atrahování působnosti, si plénum Ústavního soudu podle ustanovení § 11 odst. 2 písm. k) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, vyhrazuje rozhodování o jiné věci, navrhne-li to jednomyslně senát příslušný k projednání a rozhodnutí věci.

6. II. senát Ústavního soudu, příslušný k projednání a rozhodnutí této věci vedené pod

sp. zn. II. ÚS 1690/15

s ohledem na závažnost věci (výklad lhůty stanovené v § 8 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb.) a s přihlédnutím k tomu, že stejná právní otázka, relevantní pro rozhodnutí této věci, je činěna spornou i v dalších ústavních stížnostech, o nichž budou rozhodovat jiné senáty Ústavního soudu (věci vedené pod

sp. zn. I. ÚS 4008/14

,

I. ÚS 4006/14

,

II. ÚS 2649/14

a

IV. ÚS 1672/15

) a mohla by tak vzniknout nejednota judikatury, rozhodl, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.

Poučení: Proti tomuto usnesení se nelze odvolat.

V Brně dne 14. dubna 2016

Vojtěch Šimíček v. r.

předseda senátu