Constitutional Court dismisses appeal claiming hunting land ownership rights violated by new hunting association formation.
Tschechien (CZ)
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the Prepared Committee's constitutional complaint against administrative rulings regarding the formation of a new hunting association. The applicant argued that leaving previous associations without specific legal procedures violated property rights under Article 11 of the Charter. The Court ruled that membership in an association is distinct from land ownership and that the lower courts correctly applied the specific statutory process required to remove land from existing hunting grounds.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 31 of the Hunting Act; Membership in a hunting association is distinct from ownership of hunting land, and leaving a previous association does not automatically remove land from existing hunting grounds without following the specific statutory procedure.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Přípravného výboru Honebního společenstva Bezděkov-Štěpánov se sídlem v Chotěboři, Štěpánov 5, zastoupeného JUDr. Milošem Jedličkou, advokátem se sídlem v Brně, Masarykova 439/9, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2015, č. j. 10 As 43/2015-49, a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 1. 2015, č. j. 31 A 15/2013-89, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 21. 1. 2015, č. j. 31 A 15/2013-89, zamítl žalobu stěžovatele proti rozhodnutí Krajského úřadu Vysočina ze dne 1. 8. 2013, č. j. KUJI 44965/2013, sp. zn. OLVHZ 1033/2013 Fr-2, o odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Městského úřadu Chotěboř, odboru životního prostředí, ze dne 15. 4. 2013, č. j. MCH-15612/2012/ZP-51.
Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 6. 8. 2015, č. j. 10 As 43/2015-49, zamítl kasační stížnost stěžovatele proti rozsudku krajského soudu. V odůvodnění vyšel z toho, že o registraci honebního společenstva usilují vlastníci celkem 30 honebních pozemků, kteří vystoupili z dvou honebních společenstev, jejichž členy byli dříve, a založili honební společenstvo nové. Nejvyšší správní soud se ztotožnil se závěrem správních orgánů, že členství těchto osob v původních honebních společenstvech sice zaniklo, tím ovšem (bez dalšího) nedošlo k vynětí jejich honebních pozemků ze stávajících honiteb. Uzavřel, že za daných okolností nevznikly volné honební pozemky, které nejsou součástí žádné uznané honitby a na nichž by nové honební společenstvo mohlo vzniknout; stěžovatele odkázal na postup podle § 31 zákona č. 449/2001 Sb. (dále jen "zákon o myslivosti").
Proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu a krajského soudu se stěžovatel brání ústavní stížností ze dne 14. 10. 2015 a navrhuje, aby Ústavní soud rozhodnutí zrušil. Namítá zásah do vlastnického práva podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod; je přesvědčen, že výkon myslivosti jsou přednostně oprávněni provádět vlastníci dotčených honebních pozemků, přičemž v daném případě by vynětím pozemků vlastníků zakládajících nové honební společenstvo rovněž nedošlo k ohrožení existence honebních společenstev, jejichž členy byli dříve.
Ústavní soud nejprve přezkoumal náležitosti ústavní stížnosti a konstatuje, že byla podána včas a osobou oprávněnou, přičemž stěžovatel je v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zastoupen advokátem. Rovněž není nepřípustná podle § 75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní stížnost je však zjevně neopodstatněná.
Obecné soudy založily svá rozhodnutí na logickém a srozumitelném výkladu relevantních ustanovení zákona o myslivosti, který je z pohledu Ústavního soudu plně ústavně konformní. Vyšly z toho, že členství v honebním společenstvu nelze zaměňovat s vlastnictvím honebních pozemků; z odlišnosti těchto dvou institutů vychází rovněž konstantní judikatura Ústavního soudu i Nejvyššího správního soudu, na kterou ostatně odkazuje i sám stěžovatel [např. nálezy Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2006,
sp. zn. Pl. ÚS 34/03
(49/2007 Sb., N 226/43 SbNU 541), nebo ze dne 6. 3. 2007,
sp. zn. Pl. ÚS 3/06
(149/2007 Sb., N 41/44 SbNU 517), usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 7. 2013,
sp. zn. II. ÚS 1820/11
, nebo ze dne 20. 4. 2007,
sp. zn. I. ÚS 756/07
(U 5/45 SbNU 469), dostupné na http://nalus.usoud.cz, rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 10. 2014, č. j. 7 As 106/2013-40, nebo ze dne 27. 6. 2007, č. j. 9 As 18/2007-109, dostupné na www.nssoud.cz].
Kasační soud poukázal na to, že ukončením členství v honebním společenstvu bez dalšího nedochází k vynětí pozemku ve vlastnictví (bývalého) člena - k tomu je nutné dodržet specifický postup předvídaný v § 31 zákona o myslivosti. Kasační soud nemohl zasáhnout do ústavně zaručených práv stěžovatele, pokud odkázal vlastníky pozemků na to, že k vynětí jejich pozemků ze stávajících honiteb a jejich následnému začlenění do honitby nové je třeba dodržet proceduru předvídanou zákonem; nepostačuje jen prostý akt vystoupení z dřívějšího honebního společenstva a založení nového.
Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. dubna 2016
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu