Constitutional complaint dismissed as untimely due to failure to file within two months of final appeal decision.
Tschechien (CZ)
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Zdeněk Vejda against lower court rulings. The applicant alleged violations of fundamental rights but failed to submit the complaint within the statutory two-month deadline following the Supreme Court's decision on appeal. The court ruled the complaint inadmissible because it was filed after the expiration of the legally prescribed time limit.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if filed after the expiration of the two-month period following the service of the decision on the last procedural remedy.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti Zdeňka Vejdy, zastoupeného Mgr. Stanislavem Bodlákem, advokátem se sídlem v Petrově nad Desnou, Sobotín 270, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2015, č. j. 25 Cdo 4610/2015-211, a proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočce v Pardubicích ze dne 16. 12. 2014, č. j. 22 Co 515/2014-164, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud obdržel dne 5. 3. 2016 ústavní stížnost, jíž se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí. Podle stěžovatele došlo postupem soudů k zásahu do jeho základních práv plynoucích z čl. 90, čl. 95 a čl. 96 Ústavy České republiky, a z čl. 30, 31, 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2, 3 a 4 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, přičemž tento zásah blíže nijak nespecifikuje.
Ústavní soud se podanou stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přípustnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je podána opožděně.
Zákonem stanovená lhůta pro podání ústavní stížnosti činí dva měsíce ode dne doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). V případě stěžovatele je tímto procesním prostředkem dovolání, o němž rozhodnul Nejvyšší soud usnesením ze dne 26. 11. 2015, č. j. 25 Cdo 4610/2015-211, které bylo stěžovateli doručeno dne 4. 1. 2016, přičemž ústavní stížnost byla podána až 5. 3. 2016. Z výše uvedeného je zjevné, že ústavní stížnost byla podána po uplynutí zákonné lhůty, tedy opožděně.
Ke stížnosti nebyla dále přiložena plná moc ani kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva; s ohledem na opožděnost stížnosti by však bylo nadbytečné vyzývat stěžovatele k doplnění těchto dokumentů.
Vzhledem k výše uvedenému byla stížnost Ústavním soudem podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta jakožto návrh podaný po zákonem stanovené lhůtě.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. března 2016
Jaromír Jirsa v. r.
soudce zpravodaj