Constitutional Court dismisses constitutional complaint as obviously unfounded regarding court costs in administrative inactivity cases.

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Josefa Fialy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele Martina Bugaje, zastoupeného JUDr. Alexandrem Királym, Ph.D., advokátem, sídlem L. Podéště 1883/5, Ostrava, proti výroku II. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. listopadu 2015 č. j. 22 A 105/2015-13, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a statutárního města Ostrava - městského obvodu Poruba, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Stěžovatel se návrhem podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud"), jímž dle tvrzení stěžovatele došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 a 96 Ústavy České republiky.

2. Z obsahu napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že v záhlaví uvedeným usnesením krajského soudu bylo zastaveno řízení o stěžovatelem podané správní žalobě na nečinnost statutárního města Ostrava - městského obvodu Poruba (dále jen "vedlejší účastník") v řízení o stěžovatelově žádosti o poskytnutí informací. Výzvou krajského soudu, doručenou stěžovateli 22. 10. 2015, byl stěžovatel vyzván k zaplacení soudního poplatku. Podáním ze dne 1. 11. 2015 vzal stěžovatel žalobu v celém rozsahu zpět s tím, že vedlejší účastník již o jeho žádosti rozhodl dne 13. 10. 2015, avšak rozhodnutí nedoručoval do datové schránky, nýbrž poštou, v důsledku čehož byla zásilka odevzdána otci stěžovatele, který se jmenuje stejně jako stěžovatel. Spolu se zpětvzetím žaloby požadoval stěžovatel náhradu nákladů řízení. Soudní poplatek však ve stanovené lhůtě neuhradil, pročež soud výrokem II. napadeného usnesení rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl přitom k závěru, že i při pouhém posouzení otázky práva na náhradu nákladů řízení je v případech nečinnostních žalob spravedlivé požadovat po žalobci finanční participaci na soudní činnosti. V tomto směru krajský soud poukázal na závěry usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 5. 2015

sp. zn. III. ÚS 510/15

(dostupné na http://nalus.usoud.cz).

II. Argumentace stěžovatele

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti především obsáhle poukazuje na pochybení vedlejšího účastníka při doručování jím vydaného rozhodnutí. Jeho postup v dané věci je dle stěžovatele v rozporu s kogentními ustanoveními zákona a judikaturou Nejvyššího správního soudu. Krajskému soudu však stěžovatel vytýká, že se tímto pochybením vedlejšího účastníka vůbec nezabýval. Soudem uplatněná argumentace je dle stěžovatele navíc v rozporu s judikaturou Ústavního soudu. Uvedený postup pak představuje dle stěžovatele libovůli krajského soudu, který měl i přes nezaplacení soudního poplatku povinnost rozhodnout o zpětvzetí návrhu, a vzhledem k napravení pochybení vedlejšího účastníka přiznat stěžovateli náhradu nákladů řízení. Z uvedených důvodů tak stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadený výrok zrušil.

III. Procesní podmínky řízení

4. Ústavní soud nejprve zkoumal splnění procesních podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).

IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

5. Ústavní soud následně posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Byl přitom veden následujícími úvahami.

6. Stěžovatel v ústavní stížnosti brojí proti rozhodnutí krajského soudu, jehož hlavní závěr (ratio decidendi) však není v odůvodnění ústavní stížnosti nijak napaden. Jedinou relevantní námitku tvoří stěžovatelovo tvrzení, že závěr krajského soudu je v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2005

sp. zn. II. ÚS 707/04

(N 154/38 SbNU 231). Tímto nálezem však Ústavní soud zasahoval do činnosti soudů rozhodujících v občanskoprávním sporném řízení, v němž vyčíslení soudního poplatku v hodnotě mnoha desítek tisíc korun českých vedlo stěžovatele ke zpětvzetí jeho návrhu. Důvod zastavení takového řízení se pak intenzivně projevil ve stěžovatelově povinnosti hradit náklady řízení druhé straně sporu. Taková situace však ve stěžovatelově věci nenastala. Stěžovatelův případ spadá mezi specifická řízení o správních žalobách brojících proti nečinnosti správních orgánů, v nichž představuje jak výše soudního poplatku, tak výše obvyklých nákladů řízení zásadně bagatelní částky. V takových případech, zvláště je-li žalující osoba pro své dřívější procesní zkušenosti velmi dobře znalá podmínek takového řízení, je dle Ústavního soudu ústavně konformním postupem, trvají-li správní soudy na splnění povinnosti zaplatit soudní poplatek. Pro podrobné odůvodnění, včetně výkladu předpisů podústavního práva, lze stěžovatele odkázat kupř. na usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 5. 2015

sp. zn. III. ÚS 510/15

, na které poukazoval konečně i krajský soud v napadeném rozhodnutí, avšak jehož závěry stěžovatel v odůvodnění ústavní stížnosti zcela přehlíží. Vzhledem k tomu, že v daném řízení nebyly splněny procesní podmínky pro posouzení otázky práva na náhradu nákladů řízení, ztrácejí rovněž všechny ostatní stěžovatelovy námitky (např. zohlednění pochybení vedlejšího účastníka při doručování rozhodnutí) na opodstatněnosti.

7. Z uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stěžovatelův návrh jako zjevně neopodstatněný ve smyslu ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. března 2016

Josef Fiala v. r.

předseda senátu