Constitutional Court dismisses constitutional complaint for failure to meet mandatory lawyer representation requirement.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Jiří Kabourka regarding a bankruptcy ruling. The petitioner failed to comply with the mandatory requirement to be represented by a lawyer, despite having prior experience and knowledge of this rule. The court determined that the petitioner's past submissions and previous notifications established sufficient awareness of the representation obligation, rendering the procedural defect fatal to the complaint.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.; Mandatory lawyer representation for constitutional complaints is a strict procedural condition; failure to comply, where the party has prior knowledge or experience, results in the inadmissibility of the complaint.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti Jiřího Kabourka, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 6. 2015, č. j. 2 Ko 31/2015-112, 2 Ko 32/2015, 2 Ko 33/2015, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 19. 10. 2015 se stěžovatel brání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 6. 2015, č. j. 2 Ko 31/2015-112, 2 Ko 32/2015, 2 Ko 33/2015, vydaných v rámci konkursu vedeného na majetek stěžovatele. Podáním ze dne 23. 11. 2015 stěžovatel vznesl námitku podjatosti celého senátu příslušného k projednání ústavní stížnosti a podáním ze dne 8. 1. 2016 ji dále doplnil ve vztahu k soudci zpravodaji JUDr. Jaromíru Jirsovi. Třetí senát Ústavního soudu usnesením ze dne 1. 3. 2016, č. j.
IV. ÚS 3094/15-25
, rozhodl, že soudci Jaromír Jirsa a Vladimír Sládeček nejsou vyloučeni z projednání a rozhodování věci.
Podle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být fyzické osoby jako účastníci řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem. Stěžovatel podmínku povinného zastoupení nesplnil, přestože si jí musel být vědom, neboť se v minulosti na Ústavní soud obracel s více podáními, při jejichž projednání byl advokátem zastoupen, popř. byl o povinném zastoupení advokátem poučen (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 10. 2015,
sp. zn. IV. ÚS 2057/15
, ze dne 8. 8. 2005,
sp. zn. II. ÚS 217/05
, nebo ze dne 27. 1. 2005,
sp. zn. I. ÚS 712/04
, dostupná na http://nalus.usoud.cz).
Ústavní soud stěžovatele v projednávané věci zvlášť nevyzýval k odstranění této vady návrhu, neboť není nutné, aby se mu poučení o povinném zastoupení s určením lhůty k doplnění dostávalo v každém jednotlivém řízení. V minulosti mu byla spolehlivě zprostředkována informace, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, přičemž zákonem vymezená velkorysá dvouměsíční lhůta k podání ústavní stížnosti je určena mj. i ke splnění této podmínky řízení.
Na základě výše uvedených důvodu byla ústavní stížnost Ústavním soudem podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. března 2016
Jaromír Jirsa v. r.
soudce zpravodaj