Constitutional complaint dismissed for non-exhaustion of legal remedies regarding court costs decisions.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti společnosti CASPER CONSULTING, a. s., sídlem Olivova 2096/4, Praha 1, zast. Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou, sídlem Koliště 259/55, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. března 2015, č. j. 30 Co 89/2015-549 (30 Co 90/2015-549), proti výroku II. a III. usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 16. října 2014 č. j. 21 Nc 5889/2006-492, a proti usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 12. ledna 2015 č. j. 21 Nc 5889/2006-525, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní soud obdržel dne 11. 9. 2015 návrh ve smyslu ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kterým se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, jimiž dle jejího názoru byla porušena ústavně zaručená základní práva a svobody, a to zejména ve smyslu čl. 36 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a dále ve smyslu čl. 90 Ústavy České republiky.

2. Obsah ústavní stížnosti, jakož i rozhodnutí jí napadených, není třeba blíže reprodukovat, neboť z důvodů dále vyložených bylo nutno ji odmítnout.

3. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Za procesní prostředek k ochraně práva zákon považuje jak řádný a mimořádný prostředek s výjimkou obnovy řízení, tak jiný návrh, který je způsobilý zahájit řízení, v němž se navrhovatel může domoci odstranění jím namítané vady řízení či vady rozhodnutí (srov. § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

4. Z citovaných ustanovení vyplývá, že pojmovým znakem ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práv poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit.

5. Z obsahu návrhu a z předložených písemných podkladů je zřejmé, že stěžovatelka brojí proti usnesení rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení. Přitom byla stěžovatelka usnesením Krajského soudu v Praze napadeným ústavní stížností výslovně upozorněna, že proti němu lze podat dovolání. Ústavní soud ověřil, že stěžovatelka dovolání proti tomuto usnesení nepodala. Stěžovatelka tak v dané věci nevyčerpala všechny zákonem stanovené procesní prostředky k ochraně svého tvrzeného práva a její návrh je proto ve smyslu výše citovaných ustanovení a v souladu s důvody, podrobně rozvedenými v nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2013

sp. zn. III. ÚS 772/13

, návrhem nepřípustným.

6. Vzhledem k výše uvedeným důvodům byla stěžovatelčina ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítnuta jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. února 2016

Josef Fiala v. r.

soudce zpravodaj