Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 281/16 ECLI:CZ:US:2016:3.US.281.16.1 KI-generiert

Constitutional complaint dismissed as inadmissible due to failure to exhaust available appeal remedies.

Geschäftsnummer III.ÚS 281/16
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Nichteintreten / Unzulässig (Inadmissible)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by Mr. Luboš Nosál against a civil court ruling. The applicant argued violations of the right to court protection and property rights regarding damages for excessive litigation duration. The court determined the complaint was inadmissible because the applicant had not exhausted all available legal remedies, specifically the appeal for review (dovolání), which was explicitly mentioned in the contested judgment.

Legislator-Regeste

KI-generiert

Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court; Law No. 99/1963 Coll., on the Civil Procedure Code: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all available procedural means for the protection of their rights.

Schlagwörter

KI-generiert
exhaustion of remedies constitutional complaint inadmissibility civil procedure appeal subsidiarity of constitutional review procedural means exhaustion

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court
Law No. 99/1963 Coll., on the Civil Procedure Code

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Luboše Nosála, zastoupeného JUDr. Janou Kašpárkovou, advokátkou, sídlem Horní Lán 1328/6, Olomouc, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. října 2015 č. j. 53 Co 172/2015-112, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatel podanou ústavní stížností napadl v záhlaví uvedený rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") a navrhoval jeho zrušení z důvodu porušení práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a z důvodu zásahu do práva dle čl. 11 odst. 1 Listiny.

2. Z obsahu ústavní stížnosti vyplývá, že předmětem kauzy je žaloba na náhradu nemateriální újmy dle § 31a zákona č. 82/1998 Sb. vzniklé z titulu nezákonného rozhodnutí a nepřiměřené délky soudního řízení. Napadeným rozsudkem rozhodoval městský soud o odvolání stěžovatele proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. 1. 2015 č. j. 20 C 52/2014-88, kterým soud prvního stupně zamítl žalobu a uložil stěžovateli povinnost nahradit vedlejší účastnici náklady řízení (vedlejší účastnice během řízení namítla promlčení, obvodní soud námitku akceptoval); městský soud prvostupňový rozsudek potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Dále stěžovatel uvedl, že otázka promlčení již byla v rámci obdobné kauzy řešena Nejvyšším soudem, proto stěžovatel z opatrnosti podává proti rozsudku odvolacího soudu tuto ústavní stížnost, když ve vztahu k otázce promlčení nároku na náhradu nemajetkové újmy by dovolání mohlo být odmítnuto jako zjevně bezúspěšné.

3. Z rozsudku městského soudu Ústavní soud zjistil, že jím byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, u něhož se stěžovatel domáhal, aby vedlejší účastnici byla uložena povinnost zaplatit mu částku 138 337 Kč s příslušenstvím. V závěru rozsudku je zařazeno poučení o možnosti podat dovolání, jehož přípustnost podle § 237 a § 238a občanského soudního řádu je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

4. Před tím, než Ústavní soud může přikročit k věcnému projednání ústavní stížnosti, je jeho povinností zkoumat, zda jsou splněny požadavky kladené na takový návrh zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4).

5. Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele. Podání ústavní stížnosti je namístě až tehdy, pokud všechny ostatní dostupné právní prostředky v ochraně základního práva či svobody stěžovatele selžou. V nyní projednávaném případě byl stěžovatel v napadeném rozsudku městského soudu, v souladu s občanským soudním řádem, poučen o možnosti podat dovolání proti danému rozhodnutí. Proto je třeba uzavřít, že stěžovatel nevyčerpal všechny zákonem stanovené procesní prostředky k ochraně svého tvrzeného práva a jeho návrh je proto ve smyslu výše citovaných ustanovení a v souladu s důvody podrobně rozvedenými v nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2013

sp. zn. III. ÚS 772/13

, návrhem nepřípustným.

6 Vzhledem k výše uvedeným důvodům byla stěžovatelova ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítnuta jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. února 2016

Josef Fiala v. r.

soudce zpravodaj