Constitutional Court dismisses individual's direct challenge to regulation as lacking standing for abstract review.
Tschechien (CZ)
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected Milan Skála's request to annul a government regulation defining maintenance terms, ruling it was not a valid constitutional complaint. Although labeled a 'constitutional complaint,' the petition lacked the required element of an individualized state action affecting the petitioner's specific rights. Consequently, the Court applied provisions allowing dismissal of petitions submitted by clearly unauthorized persons.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 64 odst. 2 zákona o Ústavním soudu; § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu: A natural person may file a constitutional complaint only regarding a specific decision or act infringing their constitutionally guaranteed rights, and cannot directly challenge a legal norm without such individualized impact.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského (soudce zpravodaj) a soudců Ludvíka Davida, Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Jana Musila, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka o návrhu Milana Skály, zastoupeného Mgr. Jakubem Hajdučíkem, advokátem se sídlem Sluneční náměstí 14, 158 00 Praha 5, na zrušení nařízení vlády č. 308/2015 Sb., o vymezení pojmů běžná údržba a drobné opravy související s užíváním bytu, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 6. ledna 2016 byl Ústavnímu soudu doručen návrh, jímž se navrhovatel domáhá zrušení nařízení vlády č. 308/2015 Sb., o vymezení pojmů běžná údržba a drobné opravy související s užíváním bytu, pro tvrzený rozpor s ústavním pořádkem.
Ústavní soud konstatuje, že k podání návrhu na zrušení jiného právního předpisu nebo jeho jednotlivých ustanovení podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy České republiky jsou oprávněny výhradně subjekty vyjmenované v ustanovení § 64 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Fyzická osoba tak může učinit pouze v souvislosti s ústavní stížností a za předpokladu, že uplatněním napadeného právního předpisu bylo porušeno její ústavně zaručené právo nebo svoboda [§ 64 odst. 2 písm. d) zákona o Ústavním soudu].
Přestože je podání navrhovatele označeno jako "ústavní stížnost", z jeho obsahu plyne, že se ve skutečnosti o ústavní stížnost nejedná, neboť chybí její základní pojmový znak, jímž je tvrzený individualizovaný zásah do práv navrhovatele v podobě rozhodnutí či jiného zásahu orgánu veřejné moci [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Navrhovatel tedy není osobou, která by v konkrétní věci byla účastníkem řízení o ústavní stížnosti, s níž by předmětný návrh eventuálně mohla spojit [§ 74 zákona o Ústavním soudu], nýbrž brojí přímo proti uvedenému právnímu předpisu; k takovému izolovanému návrhu však jako fyzická osoba není aktivně legitimován.
Ústavní soud proto přistoupil k aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu, podle nichž mimo ústní jednání usnesením návrh odmítne, byl-li podán osobou zjevně neoprávněnou. V souladu s ustanovením čl. 1 odst. 2 písm. b) rozhodnutí pléna Ústavního soudu č. Org. 24/14, o atrahování působnosti, publikovaného jako sdělení Ústavního soudu č. 52/2014 Sb., o tom Ústavní soud rozhodl v plénu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. února 2016
Pavel Rychetský v. r.
předseda Ústavního soudu