Constitutional Court dismisses appeal against dismissal of proceedings in a minor monetary dispute under Czech law.

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Kateřiny Šimáčkové a Tomáše Lichovníka ve věci stěžovatelky Václavy Mikulenkové, právně zastoupené Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem Poštovní 39/2, Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 10. 2015 sp. zn. 57 Co 581/2015, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Ústavnímu soudu byl dne 17. 1. 2016 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.

II. Usnesením Okresního soudu v Karviné ze dne 30. 7. 2015 sp. zn. 26 C 145/2015 bylo zastaveno řízení o zaplacení částky 5 898 Kč a ve výroku II. rozhodnuto, že je žalobce povinen zaplatit stěžovatelce náhradu nákladů řízení ve výši 2 178 Kč, a to k rukám právního zástupce. K odvolání žalobce bylo usnesení soudu prvního stupně v nákladovém výroku II. usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 10. 2015 sp. zn. 57 Co 581/2015 změněno tak, že stěžovatelka je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 1 000 Kč, dále bylo rozhodnuto o její povinnosti zaplatit na nákladech odvolacího řízení částku 300 Kč.

Se závěrem krajského soudu stěžovatelka zásadně nesouhlasí, neboť odvolací soud podle jejího mínění nebyl vůbec nadán pravomocí ve věci rozhodovat. Důvodem je pak především ta skutečnost, že se jedná o tzv. bagatelní spor, kde není odvolání přípustné. Je sice pravdou, že ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. hovoří o tom, že odvolání není přípustné v bagatelních sporech proti rozsudku, v němž bylo rozhodováno o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, ale tento princip jednoinstančnosti je podle stěžovatelky nutno vztáhnout i na usnesení o zastavení řízení.

III. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

K předloženému návrhu stěžovatelky je předně třeba konstatovat, že Ústavní soud není běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí ani nenahrazuje hodnocení důkazů či jiné samostatné úvahy obecných soudů svými vlastními závěry. Jeho úkolem není zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných např. občanským zákoníkem nebo dalšími předpisy, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem. Výklad zákonů a jejich aplikace na jednotlivé případy je tedy v zásadě věcí obecných soudů. Ústavní soud nelze považovat za "superrevizní" instanci v systému všeobecného soudnictví, jejímž úkolem je přezkum celkové zákonnosti (či věcné správnosti) vydaných rozhodnutí.

Podle náhledu Ústavního soudu je především věcí zákonodárce, proti kterým rozhodnutím obecných soudů připustí který opravný prostředek. Z dikce zákona i z nastolené judikatury zcela jasně vyplývá, že odvolání není přípustné proti rozsudku a Ústavní soud na tomto nemíní nic měnit. Navíc se v předmětném případě jedná o věc bagatelní. Stěžovatelka neuvedla žádné konkrétní okolnosti případu, pro které by bylo lze nahlížet na nově uloženou povinnost, jako na zásah do jejich základních práv a svobod.

Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. února 2016

David Uhlíř v. r.

předseda senátu