Constitutional Court excludes judge from case due to prior involvement in related proceedings creating reasonable doubt about impartiality.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court excluded Judge Kateřina Šimáčková from the case I. ÚS 315/16 following her own request based on her prior participation in related proceedings. The court found that her previous role created reasonable doubt regarding her impartiality, satisfying the objective standard of recusal under § 36 of the Constitutional Court Act. Consequently, the court ruled that the judge must be removed to ensure public confidence in the judicial process.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; If a judge's prior involvement in related proceedings creates reasonable doubt about their impartiality, they must be recused to uphold the principle of objective neutrality.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a soudců Ludvíka Davida a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Edmunda Stauberta, dosud nezastoupeného, o vyloučení soudkyně Kateřiny Šimáčkové z projednání a rozhodování, takto:
Soudkyně Kateřina Šimáčková je vyloučena z projednání a rozhodování věci vedené pod
sp. zn. I. ÚS 315/16
.
Odůvodnění:
1. Soudkyně Kateřina Šimáčková, soudkyně I. senátu Ústavního soudu určená dle rozvrhu práce jako soudkyně zpravodajka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele vedené pod
sp. zn. I. ÚS 315/16
, navrhla přípisem ze dne 29. 1. 2016, aby byla vyloučena z projednávání a rozhodování dotčené ústavní stížnosti. Důvod pro podání tohoto návrhu shledala ve skutečnosti, že ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutím vydaným v řízení, v jehož jednom ze stádií byla členkou senátu, který ve věci rozhodoval.
2. Podle ustanovení § 36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je soudce vyloučen, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům, lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v ustanovení § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu takto představuje výjimku z ústavní zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (srov. čl. 38 odst. 1, dále i čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod).
3. Nestrannost soudce je vždy posuzována ze dvou hledisek, subjektivního a objektivního. Subjektivní hledisko, které je stěžejní složkou nestrannosti soudce, je subjektivní psychickou kategorií vypovídající o osobním přesvědčení soudce v daném případě a jeho vnitřním psychickém vztahu k projednávané věci. Při posuzování nestrannosti a nezávislosti soudce však nelze zcela odhlédnout ani od jevové stránky věci, kdy je za validní hledisko považováno i tzv. zdání nezávislosti a nestrannosti pro třetí osoby, tedy hledisko objektivní, neboť i tento aspekt je důležitý pro zaručení důvěry v soudní rozhodování vůbec. Zatímco subjektivní hledisko tedy zkoumá vnitřní vztah soudce k věci, objektivní hledisko sleduje s ohledem na tento vnitřní vztah existenci dostatečných záruk, že je možno vyloučit jakoukoli legitimní pochybnost o jeho nepodjatosti [srov. např. nález
sp. zn. I. ÚS 722/05
ze dne 7. 3. 2007 (N 42/44 SbNU 533)]. K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci přitom může dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům, dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti vyvstávají odůvodněné pochybnosti, zda bude soudce moci nezávisle a nestranně rozhodovat. Vztah soudce k věci nebo účastníkům, příp. jejich zástupcům, je proto třeba v daném případě posoudit ze dvou vzájemně se prolínajících hledisek, a to a) jaká je povaha tohoto vztahu a b) zda se jedná o vztah zjevně intenzivní [srov. nález
sp. zn. II. ÚS 105/01
ze dne 3. 7. 2001 (N 98/23 SbNU 11)].
4. V projednávané věci dospěl posuzující senát Ústavního soudu k závěru, že podmínka možné pochybnosti o nepodjatosti soudkyně Kateřiny Šimáčkové je v dané věci splněna, neboť se dříve podílela na rozhodnutí ve věci stěžovatele, které se stalo východiskem pro nyní napadená rozhodnutí. Z těchto důvodů rozhodl II. senát Ústavního soudu o vyloučení soudkyně Kateřiny Šimáčkové z projednání a rozhodování ve věci tak, jak výše uvedeno, neboť jsou naplněny předpoklady ustanovení § 36 odst. 2 zákona o Ústavním soudu i podmínky stanovené shora citovanou judikaturou Ústavního soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. února 2016
Vojtěch Šimíček, v. r.
předseda senátu