Constitutional Court dismisses constitutional complaint as manifestly unfounded regarding bankruptcy administrator removal. The court rejects procedural and substantive claims. The court finds no constitutional violation. The court refuses to re-evaluate facts. The court notes the complaint is outside its scope.
Tschechien (CZ)
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by the former bankruptcy administrator against the lower courts' refusal to remove the current administrator. The applicant argued that the removal violated her right to a fair process and that the new administrator was harassing her through litigation. The court ruled that it cannot re-examine factual circumstances or substitute its judgment for the ordinary courts, as the lower courts had sufficiently justified their decision based on legal requirements. Consequently, the complaint was rejected as manifestly unfounded without a merits review.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.; § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.; The Constitutional Court does not re-evaluate factual circumstances or substitute its judgment for ordinary courts when no constitutional framework violation is found.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti JUDr. Dany Novákové, zastoupené JUDr. Jaroslavem Pavlasem, Ph.D., advokátem se sídlem ve Velkém Meziříčí, Náměstí 22/24, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 7. 2015, č. j. l Ko 1/2015-3804, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 12. 2014, č. j. 24 K 15/2002-3658, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 10. 12. 2014, č. j. 24 K 15/2002-3658, zamítl návrh stěžovatelky na zproštění Ing. Petra Sedláčka výkonu funkce konkursního správce úpadce BOS, a. s. V odůvodnění konstatoval, že nesouhlas stěžovatelky (bývalé konkursní správkyně úpadce) s postupem konkursního soudu v řízení nemůže být důvodem pro zproštění funkce správce, přičemž ze spisu se navíc podává, že ten svoji funkci vykonává řádně a již dříve byl obdobný návrh stěžovatelky zamítnut. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 24. 7. 2015, č. j. l Ko 1/2015-3804, usnesení krajského soudu potvrdil.
Proti usnesením vrchního a krajského soudu se stěžovatelka brání ústavní stížností ze dne 22. 10. 2015, v níž navrhuje, aby Ústavní soud tato rozhodnutí zrušil. Namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, který spatřuje v tom, že nebylo vyhověno jejímu návrhu na zproštění funkce konkursního správce, přestože ten od svého ustanovení spravuje konkursní podstatu v rozporu se svými povinnostmi, s cílem řízení i se zájmy věřitelů. Konkursní správce navíc dlouhodobě šikanuje stěžovatelku jako bývalou konkursní správkyni úpadce, a to i účelovým vyvoláváním soudních sporů a trestních řízení.
Ústavní soud nejprve přezkoumal náležitosti ústavní stížnosti a konstatuje, že byla podána včas a osobou oprávněnou, přičemž stěžovatelka je v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zastoupena advokátem. Ústavní stížnost rovněž není nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Nepředstavuje další stupeň přezkumu věcné správnosti či konkrétního odůvodnění rozhodnutí obecných soudů. Úkolem Ústavního soudu je výhradně přezkoumávat, zda ze strany obecných soudů nedošlo k vykročení z ústavního rámce jejich činnosti; žádné takové pochybení však v daném případě neshledal.
Obecné soudy dostatečně odůvodnily svůj závěr, že nebyly naplněny zákonné podmínky pro zproštění konkursního správce výkonu funkce. Ústavní soud není povolán k tomu, aby opakovaně zkoumal a hodnotil skutkový stav a aplikaci relevantních právních předpisů v dané věci, tedy fakticky nahrazoval činnost obecných soudů. Právě o takový přístup ovšem usiluje stěžovatelka, která v ústavní stížnosti pokračuje v polemice se závěry obecných soudů obou stupňů, a nadále obhajuje své přesvědčení, že nový konkursní správce při správě podstaty neplní své zákonné povinnosti.
K meritornímu přezkumu ústavní stížnosti nemůže vést ani tvrzení, že konkursní správce, jehož zproštění z funkce navrhovala, dlouhodobě šikanuje stěžovatelku jako bývalou konkursní správkyni daného úpadce, a to mj. účelovým vyvoláváním soudních sporů a trestních řízení. Ústavní soud je nucen konstatovat, že tyto okolnosti nemůže žádným způsobem přezkoumávat již proto, že nesouvisí s předmětem řízení a nebyly ani předmětem posouzení ze strany obecných soudů.
Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. února 2016
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu