Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to lack of lawyer representation and missing statutory requirements.

Ústavní soud rozhodl dne 20. ledna 2016 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti Jiřího Kabourka, proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. 9. 2015 č. j. 21 Cdo 3831, 3832/2015-104, za účasti Nejvyššího soudu České republiky, jako účastníka řízení, a za účasti 1) Městského soudu v Praze a 2) Vrchního soudu v Praze, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

I. Návrhem, doručeným Ústavnímu soudu dne 13. 1. 2016, Jiří Kabourek (dále jen "stěžovatel" nebo také "úpadce") navrhl, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky.

Jak se zjišťuje ze stěžovatelem připojeného usnesení, ústavní stížností napadené rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky bylo vydáno v řízení o žalobě pro zmatečnost, podané úpadcem proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. února 2011 č. j. 2 Ko 4/2011-6804, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 Cm 19/2011, o dovoláních úpadce proti usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 27. května 2013 č. j. 4 Co 11/2013-37 a ze dne 21. května 2015 č. j. 4 Co 75/2014-96.

Ústavní stížnost nesplňuje zákonné podmínky projednání v řízení před Ústavním soudem, neboť neobsahuje řadu zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stanovených náležitosti, především však stěžovatel není pro řízení zastoupen advokátem (§ 30, § 31, § 34, § 72 zákona o Ústavním soudu).

Z mnoha předcházejících řízení o ústavních stížnostech, jež stěžovatel u Ústavního soudu v minulosti i současnosti vedl nebo vede (z nedávné doby např. ve věcech

sp. zn. IV. ÚS 2057/15

,

sp. zn. IV. ÚS 3093/15

- všechny judikáty jsou dostupné na http://nalus.usoud.cz), se podává, že postup, jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem a formální náležitosti ústavní stížnosti, stěžovatel volí opakovaně, ačkoliv byl Ústavním soudem již několikrát poučen, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, a byl vyzýván k odstranění nedostatků návrhu. Ústavní soud mimoto projednával větší množství ústavních stížností, v řízení o nichž stěžovatel advokátem zastoupen byl, z čehož je rovněž patrno, že je s touto podmínkou řízení dobře obeznámen.

Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Lze-li však vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé stěžovatele dostatečně poučit o zásadě, že se na Ústavní soud (s ústavní stížností) nelze obracet jinak, než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se Ústavnímu soudu (jak se již opakovaně vyjádřil) setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým.

I v této věci se tudíž Ústavní soud uchýlil k užití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. ledna 2016

Jan Musil v. r.

soudce zpravodaj