Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 2309/15 ECLI:CZ:US:2015:3.US.2309.15.1 KI-generiert

Constitutional complaint dismissed because the ex-officio judge lacks standing as a public authority, not a rights holder.

Geschäftsnummer III.ÚS 2309/15
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a judicial ex-officio judge against a regional court's bankruptcy ruling. The court determined that the complainant, acting as a public authority managing enforcement assets, does not qualify as a party entitled to fundamental rights protection in this context. Consequently, the court ruled that the complainant lacked the legal standing required to file the constitutional complaint under the relevant statute.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu; When a judicial ex-officio judge acts as a public authority exercising enforcement powers, they cannot be a holder of fundamental rights and thus lack standing to file a constitutional complaint.

Schlagwörter

KI-generiert
judicial ex-officio judge public authority status standing constitutional complaint fundamental rights holder bankruptcy proceedings enforcement assets legal standing requirement

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu
je navrhovatelem, který k jejímu podání není oprávněn, jak předjímá ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu; odtud se též podává, že jeho ústavní stížnost musí být odmítnuta.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou o ústavní stížnosti JUDr. Zdeňka Zítky, soudního exekutora Exekutorského úřadu Plzeň-město, se sídlem Palackého nám. 28, Plzeň, zastoupeného JUDr. Petrem Víškou, advokátem se sídlem Malická 1576/11, Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 6. 2015, sp.zn. 24 Co 1199/2015, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení shora označeného soudního rozhodnutí s odůvodněním, že jím bylo porušeno jeho právo podle čl. 36 odst. 1 a čl. 11 Listiny základních práv a svobod.

Napadeným rozhodnutím změnil krajský soud k odvolání insolvenční správkyně usnesení stěžovatele coby soudního exekutora tak, že dosud nerozdělené vymožené plnění se v celé výši vydává insolvenční správkyni ve prospěch majetkové podstaty insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. KSCB 27 INS 15403/2014, zatímco stěžovatel odvoláním napadeným usnesením od vymoženého plnění odečetl vlastní náklady exekuce.

Ústavní soud se podaným návrhem zabýval prvotně z hlediska stanovených procesních podmínek, tj. zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Stěžovatel - soudní exekutor, který vydal rozhodnutí, jehož změnu odvolacím soudem napadá - totiž zaujímá v rozhodném právním kontextu postavení "veřejného činitele" ve smyslu závěrů stanoviska pléna sp. zn. Pl. ÚS-st 23/06 ze dne 12. 9. 2006, a nikoli účastníka řízení, o jehož právech bylo rozhodováno, pakliže šlo nikoli o "jeho" náklady exekuce, nýbrž o to, jak má být naloženo s jím vymoženým plněním ve vztahu k probíhajícímu řízení insolvenčnímu. Soudní exekutor proto nemohl být ani účastníkem odvolacího řízení; byl naopak subjektem, na který byl přenesen výkon veřejné moci, a to v pozici připodobitelné rozhodovací pravomoci soudu prvního stupně.

Vystupuje-li soudní exekutor v právních vztazích v postavení nositele pravomoci z titulu veřejného práva, pak "z povahy věci není, a ani nemůže být nositelem (subjektem) základních práv a svobod" (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 9. 11. 1999 sp. zn. Pl. ÚS-st. 9/99).

Stěžovatel proto nemá legitimaci k ústavní stížnosti, resp. je navrhovatelem, který k jejímu podání není oprávněn, jak předjímá ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu; odtud se též podává, že jeho ústavní stížnost musí být odmítnuta.

Stěžovatelova oponentura právnímu názoru Nejvyššího soudu, vyjádřeného v odvolacím soudem odkazovaném rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 3182/2014, tak spor o jeho "správnost" neotevírá.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. října 2015

Vladimír Kůrka v. r.

soudce zpravodaj