Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
DE FR IT EN
In Legislator analysieren
IV.ÚS 690/15 ECLI:CZ:US:2015:4.US.690.15.1 KI-generiert

Constitutional complaint dismissed because the two-month filing deadline for the final court decision was missed by the applicant.

Geschäftsnummer IV.ÚS 690/15
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)
Originalquelle öffnen Maschinenlesbares Markdown (.md)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint due to the expiration of the statutory filing deadline. The applicant challenged final criminal court decisions regarding fraud and forgery charges, arguing violations of fundamental rights. The court determined that the two-month period for submitting the complaint began on January 6, 2015, and expired on March 5, 2015, rendering the submission on March 6, 2015, untimely and inadmissible.

Legislator-Regeste

KI-generiert

Law on the Constitutional Court § 72 para. 3; Law on the Constitutional Court § 43 para. 1 lit. b): A constitutional complaint filed after the expiration of the two-month deadline following the service of the final procedural decision is inadmissible.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint filing deadline procedural time limit inadmissible complaint criminal proceedings

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Law on the Constitutional Court, § 72 para. 3
Law on the Constitutional Court, § 43 para. 1 lit. b)
Law on the Constitutional Court, § 57 para. 2
Law on the Constitutional Court, § 36
Law on the Constitutional Court, § 8 para. 2

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou o ústavní stížnosti stěžovatele Z. Ž., zastoupeného Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Plzni, Malá 6, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 6 Tdo 1271/2014-54 ze dne 30. října 2014, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 6 To 11/2014 ze dne 12. května 2014 a proti rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 2 T 11/2012 ze dne 8. října 2013, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním učiněným dne 6. března 2015 podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel s odkazem na porušení čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a na porušení jeho práva na spravedlivý trestní proces dle čl. 8 odst. 2 a dle čl. 36 odst. 2 Listiny domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.

Z předložené ústavní stížnosti a ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 2 T 11/2012 Ústavní soud zjistil, že v záhlaví uvedeným rozsudkem Městského soudu v Praze byl stěžovatel uznán vinným pokusem zvlášť závažného zločinu úvěrového podvodu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku ve formě účastenství jako organizátor podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, pokusem zvlášť závažného zločinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 348 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku a pokusem přečinu poškození cizích práv dle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a že dále bylo uvedeným rozsudkem rozhodnuto o trestu stěžovatele, o zabrání majetkové hodnoty stěžovateli a o náhradě škody stěžovatelem poškozené. K odvolání stěžovatele Vrchní soud v Praze jeho v záhlaví citovaným rozsudkem rozsudek Městského soudu v Praze změnil tak, že stěžovatel byl uznán vinným spácháním pokusu zločinu úvěrového podvodu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku ve formě účastenství jako organizátor podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a jednak pokusu zločinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 348 odst. 1,3 písm. c) tr. zákoníku a dále též rozhodl o trestu stěžovatele, o zabrání majetkové hodnoty stěžovateli a o náhradě škody stěžovatelem poškozené. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud jeho v záhlaví označeným usnesením odmítl.

Předtím, než Ústavní soud přistoupí k meritornímu posouzení věci, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Podle ust. § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost možno podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Podle pravidel pro počítání lhůt (§ 57 odst. 2 občanského soudního řádu) tato dvouměsíční lhůta začíná běžet dnem, v němž bylo rozhodnutí o posledním procesním prostředku stěžovateli doručeno, a uplyne ve stejný den o dva měsíce později. Tato dvouměsíční lhůta k podání ústavní stížnosti, podmiňující vedle dalších požadavků možnost jejího věcného projednání, je nepřekročitelná a marné uplynutí této lhůty zákon neumožňuje jakkoliv zhojit.

Jak zjistil Ústavní soud z doručenky obsažené ve spise Městského soudu v Praze sp. zn. 2 T 11/2012, bylo v záhlaví označené usnesení Nejvyššího soudu doručeno stěžovateli dne 2. ledna 2015 a obhájci stěžovatele Mgr. Martinu Vovsíkovi dne 5. ledna 2015. Dvouměsíční lhůta k podání ústavní stížnosti tak stěžovateli začala plynout dne 6. ledna 2015 a uplynula dne 5. března 2015. Pokud stěžovatel podal ústavní stížnost až dne 6. března 2015, zákonnou lhůtu nedodržel.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti tak Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ust. § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. června 2015

Vlasta Formánková v.r.

soudkyně zpravodajka