Constitutional Court dismisses parents' appeal for son's conviction as they lack standing to sue on his behalf.

Ústavní soud rozhodl dne 15. dubna 2015 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu stěžovatelů M. H. a V. H., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 29. července 2013 sp. zn. 52 Tm 3/2012 proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. října 2013 sp. zn. 1 Tmo 16/2013 a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2014 sp. zn. 8 Tdo 1208/2014, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní soud obdržel dne 1. dubna 2015 podání, kterým se stěžovatelé domáhali přezkoumání soudních rozhodnutí v trestní věci jejich zletilého syna V. H. Svou stížnost stěžovatelé odůvodnili tím, že soudy nesprávně posoudily výrok o vině a o výši trestu, nedostatečně zhodnotily znalecké posudky a rozhodly na základě domněnek, nikoliv faktů. Stěžovatelé se domnívají, že uložený trest je nepřiměřený a diskriminační. Poukazují na to, že jejich syn je dobrý člověk, který je ve výkonu trestu odnětí svobody poprvé.

Ústavní soud z evidence doručených podání zjistil, že dne 5. března 2015 podal v předmětné trestní věci ústavní stížnost také syn obou stěžovatelů, odsouzený V. H., zastoupený advokátkou JUDr. Marií Nedvědovou, AK Sokolská 295, Česká Lípa. Jeho stížnost byla zaevidována pod

sp. zn. IV. ÚS 657/2015

.

Předtím, než může Ústavní soud přistoupit k věcnému přezkumu ústavní stížnosti, musí vždy zjistit, zda návrh splňuje všechny zákonem předepsané formální náležitosti.

Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), může ústavní stížnost podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Navrhovatel musí být zásahem orgánu veřejné moci sám postižen, nemůže tedy podat ústavní stížnost za někoho jiného. Je-li ústavní stížnost podána osobou, která k tomu není oprávněna, Ústavní soud musí takový návrh odmítnout [§ 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu].

Z obsahu projednávané ústavní stížnosti a stížnosti evidované pod

sp. zn. IV. ÚS 657/2015

, jakož i z obsahu soudních rozhodnutí přiložených ke druhému z uvedených návrhů, Ústavní soud zjistil, že stěžovatelé nejsou účastníky trestního řízení, v němž byla vydána rozhodnutí, proti nimž jejich návrh směřuje, nýbrž že ústavní stížnost podávají ve prospěch svého zletilého syna V. H. Ten v předmětném trestním řízení figuroval jako obviněný, a jemu proto svědčí právo domáhat se ochrany svých práv cestou ústavní stížnosti. Této možnosti také obviněný V. H. prostřednictvím své právní zástupkyně využil, přičemž o jeho ústavní stížnosti bude Ústavní soud rozhodovat v samostatném řízení. Jelikož je obviněný V. H. osobou zletilou, nevystupují jeho rodiče jako jeho zákonní zástupci a nemohou za něj podat ústavní stížnost.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána osobami zjevně neoprávněnými. Ústavnímu soudu je přitom známo, že samostatná ústavní stížnost směřující proti rozhodnutím obecných soudů v předmětném trestním řízení byla dříve podána také osobou oprávněnou. Aniž by tedy Ústavní soud stěžovatele vyzýval k odstranění formálních nedostatků podání, byl nucen ústavní stížnost odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. dubna 2015

Jan Musil v. r.

soudce zpravodaj