Constitutional Court dismisses constitutional complaint against court order for procedural fine as clearly unfounded.

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudce Davida Uhlíře a soudce zpravodaje Pavla Rychetského ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky A. G., zastoupené Mgr. Tomášem Pelikánem, advokátem se sídlem Praha 1, Tyršův dům, Újezd 450/40, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 11. 2014 č. j. 13 Co 362/2014-294, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení § 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty, kterým mělo dojít zejména k porušení ustanovení čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dále mělo být porušeno ustanovení čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), čl. 2 odst. 2 Listiny, čl. 4 odst. 1 Listiny, čl. 11 odst. 1 Listiny, čl. 37 odst. 2 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.

2. Napadené rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty 10 000 Kč bylo vydáno v řízení vedeném Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. 13 Co 362/2014, jehož předmětem je úprava styku s nezletilou dcerou D. G. Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdila, že v řízení došlo k řadě pochybení soudu, neboť k úkonu stěžovatelky nebyl předvolán zástupce matky, výslech nezletilé byl nařízen na den, z něhož se dopředu soudu omluvil. Dále tvrdila, že doručení bylo v rozporu s procesními pravidly, k soudu se nedostavila, neboť se domnívala, že se jedná o předvolání k úkonu, který soud již zrušil. Poukázala na to, že se v žádném případě nemohlo jednat o hrubé ztěžování postupu řízení, v dosavadním průběhu řízení řádně plnila a plní veškeré své procesní povinnosti. Pořádkovou pokutu uloženou odvolacím soudem považuje stěžovatelka za nepřiměřeně přísnou, byť z opatrnosti pokutu již zaplatila.

3. Stěžovatelka argumentovala judikaturou Ústavního soudu (nález

sp. zn. I. ÚS 1849/08

ze dne 18. 2. 2010,

IV. ÚS 31/05

ze dne 1. 8. 2005) a navrhla, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty zrušil, neboť je jednoznačně nedůvodným a neproporcionálním opatřením, pro jehož uplatnění nebyly splněny zákonné podmínky.

4. Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah naříkaného soudního aktu a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Ústavní soud ve své ustálené judikatuře zcela zřetelně akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů (čl. 83 Ústavy) a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Proto mu nepřísluší zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných orgánů veřejné moci, pokud jejich činností nedošlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod, a to i v případě, že by na konkrétní podobu ochrany práv zakotvených v podústavních předpisech měl jiný názor. Ústavní soud dále ve své rozhodovací praxi vyložil, za jakých podmínek má nesprávná aplikace či interpretace podústavního práva za následek porušení základních práv a svobod. Jedním z těchto případů jsou případy interpretace právních norem, která se jeví v daných souvislostech svévolnou [srov. nález Ústavního soudu

sp. zn. IV. ÚS 2519/07

ze dne 23. ledna 2008 (N 19/48 SbNU 205)].

6. Výše popsaná situace, v níž by byl Ústavní soud oprávněn zasáhnout a zrušit rozporované rozhodnutí, v projednávané věci nenastala. Ústavní soud je nucen konstatovat, že podstatná část ústavní stížnosti představuje polemiku s právním hodnocením, avšak samotný nesouhlas či nespokojenost se způsobem, jakým obecné soudy věc vyřešily, ústavní stížnost důvodnou nečiní.

7. Pokud jde o rozhodnutí obecného soudu v otázce uložení pořádkové pokuty, zde považuje Ústavní soud za nutné zmínit, že ústavně zaručenému právu na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 a násl. Listiny) odpovídá povinnost obecných soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit a v tom rámci se adekvátně, co do myšlenkových konstrukcí racionálně logickým způsobem vypořádat s argumentačními tvrzeními uplatněnými účastníky řízení (srov. rozhodnutí vydaná ve věcech

sp. zn. I. ÚS 113/02

,

III. ÚS 521/05

,

III. ÚS 151/06

,

III. ÚS 677/07

,

I. ÚS 3184/07

,

III. ÚS 961/09

). Zmíněnému pojmu adekvátně potom ve smyslu judikatury Ústavního soud nutno z pohledu mezí nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 odst. 1 Ústavy) rozumět tak, že se požaduje přiměřeně dostatečná míra odůvodnění, tj. "rozsah této povinnosti se může měnit podle povahy rozhodnutí a musí být posuzován ve světle okolností každého případu" s tím, že závazek odůvodnit rozhodnutí "nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument" (kupř. nálezy

sp. zn. IV. ÚS 201/04

,

I. ÚS 729/2000

,

I. ÚS 116/05

a

IV. ÚS 787/06

,

III. ÚS 961/09

).

8. Z obsahu spisu Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově sp. zn. 100 P 307/2012 vyplynulo, že odvolací soud rozhodl o žádosti stěžovatelky o prominutí pořádkové pokuty, aniž by stěžovatelka Ústavnímu soudu tuto skutečnost sdělila nebo částečně vzala návrh na zrušení napadeného rozhodnutí zpět. Ústavní soud konstatuje, že rozhodnutí napadené ústavní stížností o uložení pořádkové pokuty bylo překonáno dalším rozhodnutím o částečném prominutí pořádkové pokuty.

9. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 16. 1. 2015 (13 Co 362/2014-336), pořádkovou pokutu prominul do částky 8 000 Kč, která bude stěžovatelce vrácena do 15 dnů od právní moci usnesení. Soud odůvodnil napadené rozhodnutí tím, že nezletilá D. G. bylo předvoláním ze dne 2. 10. 2014 (doručení vykázáno dne 7. 10. 2014, č. l. 291) stanoveno dostavit se dne 31. 10. 2014 a stěžovatelce, jakožto matce nezletilé, bylo uloženo zajistit účast nezletilé. K soudu se v uvedenou dobu nedostavily, ani se neomluvily, a stěžovatelka ani nesdělila soudu, jaký vážný důvod jí v tom bránil. Krajský soud v Ostravě pro posouzení věci využil ustanovení § 53 odst. 2 o. s. ř., dle kterého může předseda senátu dodatečně uloženou pořádkovou pokutu, a to i po skončení řízení, prominout, jestliže to odůvodňuje pozdější chování toho, jemuž byla uložena. Odvolací soud dospěl k závěru, že jsou splněny předpoklady pro dílčí korekci původního rozhodnutí, nikoliv z důvodu pochybení soudu, ale v souladu s tímto ustanovením.

10. Stěžovatelce byla uložena povinnost přivést k soudu nezletilou dceru, jejíž názor soud hodlal zjistit využitím termínu původního jednání zrušeného k žádosti právního zástupce stěžovatelky, úkon ale matka nesplněním povinnosti zmařila. Obsah zaslaného předvolání je jasný a srozumitelný; pokud stěžovatelka měla nějaké pochybnosti o této uložené povinnosti, nic jí nebránilo v tom, aby soud za účelem vyjasnění kontaktovala. Matka nebyla předvolána k žádnému procesnímu úkonu, a jelikož ani zjišťování názoru nezletilého dítěte nespadá do sféry dokazování, nemá tvrzení matky stran nutné přítomnosti jejího zástupce žádnou oporu v procesním právu, ani v případě, že by soud mínil názor nezletilé zjistit formou jejího výslechu, neboť ten se provádí zásadně bez přítomnosti všech ostatních osob na řízení zúčastněných. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka následně zajistila účast nezletilé dcery u soudu a dalšího ztěžování postupu soudu se již nedopustila, shledal odvolací soud důvody pro prominutí pořádkové pokuty ve výši 8 000 Kč, přičemž s ohledem na předchozí argumentaci soudu považoval i sníženou pořádkovou pokutu ve výši 2 000 Kč za důvodnou.

11. Ve věci stěžovatelky dospěl Ústavní soud k závěru, že pod aspektem naznačených kautel napadená rozhodnutí v konfrontaci s dílčími argumenty konkrétních námitek stěžovatelky, co do náležitého obsahu odůvodnění, obstojí (§ 169 o. s. ř.). V tomto odůvodnění Ústavní soud nespatřuje žádné protiústavní prvky, přičemž žádného excesu se soud nedopustil ani v otázce stanovení výše zmíněné pořádkové sankce. Lze tedy souhlasit se závěrem odvolacího soudu v tom, že usnesení soudu stran uložení pořádkové pokuty není nepřezkoumatelné a že výše pokuty je přiměřená.

12. Za daných okolností tudíž Ústavnímu soudu nezbylo, než aby ústavní stížnost odmítl dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 24. března 2015

Ludvík David v. r.

předseda senátu