Constitutional Court dismisses appeal due to mootness after lower court rejected asylum delay request.

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti A. M. I. M. B., zastoupeného Mgr. et Bc. Filipem Schmidtem, LL. M., advokátem se sídlem Čihákova 871/15, 190 00 Praha 9, proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 22 Az 11/2014-28 ze dne 2. 9. 2014 ve spojení s návrhem na odklad vykonatelnosti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, č. j. OAM-270/ZA-ZA15-ZA15-2014 ze dne 16. 7. 2014 a návrhem na zrušení ustanovení § 104 odst. 3 písm. c) soudního řádu správního, takto:

Řízení se zastavuje.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou dne 2. 10. 2014, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž Krajský soud v Brně nepřiznal stěžovatelově žalobě směřující proti v záhlaví citovanému rozhodnutí Ministerstva vnitra odkladný účinek, a to pro jeho rozpor s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 3, 6 a 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Současně se v petitu svého návrhu domáhal, aby Ústavní soud vyslovil, že nepřípustnost kasační stížnosti podle § 104 odst. 3 písm. c) soudního řádu správního (dále též "s. ř. s.") proti rozhodnutí o návrhu dle § 73 s. ř. s. ve spojení s § 32 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, je v rozporu s článkem 36 odst. 1 Listiny i články 3, 6 a 13 Úmluvy. Tento formálně uplatněný požadavek Ústavní soud vyhodnotil jako návrh na zrušení části právního předpisu podaný dle § 74 zákona o Ústavním soudu.

Ústavní soud nejdříve posuzoval, zda návrh na zahájení řízení splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jeho věcného projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších změn (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že návrh tyto požadavky z níže uvedených důvodů nesplňuje.

Z vyžádaného spisu, vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 22 Az 11/2014, Ústavní soud zjistil, že o samotné žalobě již bylo v mezidobí rozhodnuto rozsudkem ze dne 30. 12. 2014 (č. l. 44) tak, že žaloba byla dle § 78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodná zamítnuta. Za tohoto stavu ovšem odpadl samotný předmět řízení před Ústavním soudem, poněvadž tímto meritorním rozhodnutím byl konzumován smysl a účel rozhodnutí o (ne)přiznání odkladného účinku žalobě. Případné zrušení napadeného usnesení, které je ze své podstaty rozhodnutím dočasným, by tak nemohlo vést k případné nápravě, neboť krajský soud by již znovu o návrhu na přiznání odkladného účinku nemohl rozhodovat. K tomu je třeba poznamenat, že stěžovatel předmětný rozsudek ústavní stížností nenapadl (a fakticky je s ohledem na nevyčerpané procesní prostředky řádně ani napadnout nemohl).

Protože tato nezbytná podmínka řízení o ústavní stížnosti v podobě projednatelnosti návrhu nebyla v posuzované věci splněna, neboť povaha věci neumožňuje další pokračování řízení, musil Ústavní soud řízení o ústavní stížnosti vedené pod

sp. zn. IV. ÚS 3203/14

zastavit, a to za přiměřené aplikace § 104 odst. 1 občanského soudního řádu ve spojení s § 63 zákona o Ústavním soudu. Akcesorické návrhy přitom sdílejí osud ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 18. března 2015

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu