Constitutional complaint dismissed as inadmissible due to exhaustion of ordinary appeal remedies in criminal proceedings.
Tschechien (CZ)
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by the applicant against a Supreme Court decision. The applicant argued that the Supreme Court erred by not examining an appeal filed by a deputy prosecutor instead of the chief prosecutor, claiming violations of fundamental rights. The court ruled the complaint inadmissible because the principle of subsidiarity requires exhausting all ordinary legal remedies before seeking constitutional protection, and the criminal proceedings were not yet concluded.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court must adhere to the principle of subsidiarity and cannot intervene in ongoing criminal proceedings unless no other means exist to remedy a violation of fundamental rights.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Jana Čutky, zastoupeného JUDr. Josefem Dvořákem, advokátem, se sídlem Krajinská 31, 370 01 České Budějovice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2013, sp. zn. 7 Tdo 1204/2013, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 13. 2. 2014, stěžovatel napadl usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2013 sp. zn. 7 Tdo 1204/2013, kterým bylo zrušeno usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 4 To 341/2012, a usnesení Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 2. 5. 2013, sp. zn. 10 T 199/2012, a Okresnímu soudu v Českém Krumlově bylo přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uplatňuje jedinou námitku, a to, že Nejvyšší soud neměl podané dovolání vůbec projednat, neboť bylo podáno nikoliv nejvyšším státním zástupcem, ale toliko v zastoupení jeho náměstkem, což stěžovatel nepovažuje za přípustné.
Stěžovatel odkazuje na svá práva zaručená mu čl. 2 odst. 2 a čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadené usnesení Nejvyššího soudu zrušil.
II. Ústavní stížnost není přípustná.
Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ústavní soud konstatuje, že jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita. Princip subsidiarity se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, kdy příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických či právnických osob příslušný určitý orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud rozhodnutí tohoto orgánu předbíhat. Princip subsidiarity je přitom nutno důsledně uplatňovat i ve vztahu k trestnímu řízení.
Ústavní soud již mnohokrát uvedl, že řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písmeno d) Ústavy České republiky je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem. Trestní řízení jako zákonem upravený postup poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci, představuje proces, v němž spolupůsobí a jenž průběžně kontrolují jednotlivé orgány činné v trestním řízení. V procesu, který probíhá, či teprve započal, lze případné vady napravit v rámci trestního řízení obvyklým a zákonem předvídaným způsobem, to znamená především samotnými orgány činnými v přípravném řízení, ale i soudním přezkumem. Intervence Ústavního soudu je v této fázi přípustná pouze výjimečně, a to za situace, pokud by šlo o zásah do základních práv a svobod, který by nebylo možno odčinit jinak (zejména vzetí do vazby). Pak by, po vyčerpání všech procesních prostředků, jež stěžovateli zákon poskytuje, mohla přicházet v úvahu ústavní stížnost. O takovou situaci však v projednávaném případě nejde (obdobně viz např. usnesení Ústavního soudu
sp. zn. I. ÚS 2602/11
, dostupné na http://nalus.usoud.cz)
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud musel považovat ústavní stížnost z ústavněprávního hlediska za nepřípustnou a podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. března 2015
Radovan Suchánek v. r.
soudce zpravodaj