Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 225/15 ECLI:CZ:US:2015:4.US.225.15.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal because constitutional review requires final, binding court decisions.

Geschäftsnummer IV.ÚS 225/15
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Radka Nováková against a Supreme Court decision that had vacated a lower court ruling and remanded the case for further proceedings. The applicant argued violations of fundamental rights, but the Court determined that constitutional review is subsidiary and strictly limited to final, binding judicial decisions. Since the case was still pending before the regional court, the necessary exhaustion of remedies was not met, rendering the complaint inadmissible.

Legislator-Regeste

KI-generiert

Zákon o Ústavním soudu § 75 odst. 1; § 72 odst. 3 a 4: Constitutional complaints are inadmissible if the applicant has not exhausted all available procedural remedies, as the principle of subsidiarity requires review only of final, binding decisions.

Schlagwörter

KI-generiert
exhaustion of remedies subsidiarity principle final binding decision constitutional complaint inadmissibility remand proceedings procedural prerequisites Constitutional Court jurisdiction

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou o ústavní stížnosti stěžovatelky Radky Novákové, zastoupené JUDr. Jaroslavem Pavlasem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem ve Velkém Meziříčí, Náměstí 22/24, směřující proti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 28 Cdo 742/2014-211 ze dne 21. listopadu 2014 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním učiněným podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka, s odkazem na porušení čl. 3 odst. 1, čl. 10 odst. 1, čl. 28 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 a 2, čl. 8, čl. 13, čl. 14 a čl. 17 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu v části, kterou Nejvyšší soud zrušil v části rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 15 Co 468/2008-186 ze dne 2. října 2013 a věc vrátil Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.

Před tím, než Ústavní soud přikročí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda jsou splněny všechny materiální a formální podmínky jejího projednání.

Podle ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).

Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je tedy její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele. Ústavní soud je tak v rámci řízení o ústavní stížnosti mimo jiné oprávněn rozhodovat zásadně jen o rozhodnutích pravomocných, a to i ve smyslu "konečných". Jako nepřípustné proto opakovaně odmítá ústavní stížnosti v případech, kdy existuje pravomocné rozhodnutí soudu, jímž však nebyla věc ukončena, nýbrž vrácena soudu či jinému státnímu orgánu k dalšímu řízení [srov. usnesení

sp. zn. IV. ÚS 125/06

ze dne 30. března 2006 (U 4/40 SbNU 781), usnesení

sp. zn. III. ÚS 1692/08

ze dne 22. července 2008, usnesení

sp. zn. I. ÚS 4033/12

ze dne 7. listopadu 2012 či usnesení

sp. zn. I. ÚS 1503/13

ze dne 28. srpna 2013]. Požadavek "vyčerpat všechny procesní prostředky" nemůže být logicky splněn v situaci, kdy řízení před obecnými soudy ještě probíhá.

Výjimka z principu subsidiarity ústavní stížnosti, založená v ustanovení § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, se v dané věci již z povahy věci uplatnit nemůže.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem tak Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost jako nepřípustný návrh odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. března 2015

Vlasta Formánková v.r.

soudkyně zpravodajka