Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to meet formal requirements and extend time limits.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Jaromíra Houžvičky, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 4 Afs 177/2014-24 ze dne 9. října 2014 a proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 31 Af 101/2012-78 ze dne 1. srpna 2014 takto:

I. Žádost o prodloužení lhůty k odstranění vad ústavní stížnosti se zamítá.

II. Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se v podání označeném jako ústavní stížnost ze dne 5. 1. 2015 domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí správních soudů, jimiž mělo být porušeno jeho základní právo zakotvené v čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

2. Z vnitřní evidence Ústavního soudu je patrno, že stěžovatel v minulosti podal desítky ústavních stížností, přičemž v průběhu řízení o mnoha z nich byl Ústavním soudem opakovaně a podrobně poučen o zákonných náležitostech ústavní stížnosti s důrazem na nutnost být zastoupen advokátem. Stěžovateli je tak z předchozích řízení známo, jaké náležitosti zákon o Ústavním soudu pro podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje.

3. Ačkoliv byl stěžovatel již mnohokrát Ústavním soudem poučen o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost, nyní podaný návrh její základní náležitosti nesplňuje. Stěžovatel nedoložil zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem (§ 30 a § 31 zákona o Ústavním soudu).

4. Ústavní soud přes výše uvedené stěžovatele dne 10. 2. 2015 vyzval k odstranění vad, stanovil mu k tomu lhůtu a poučil jej o následcích neuposlechnutí výzvy. Tato výzva byla stěžovateli doručena dne 24. 2. 2015. V poslední den stanovené lhůty stěžovatel Ústavní soud požádal o její prodloužení. Jako důvod uvedl velmi nepříznivý zdravotní stav stěžovatele a jeho manželky, který však z důvodu důvěrnosti a mlčenlivosti v poskytování údajů nemůže blíže vysvětlit. Požádal proto o prodloužení lhůty alespoň do 31. 5. 2015 (vhodněji do 30. 6. 2015).

5. Ústavní soud má za to, že zákonem o Ústavním soudu stanovená dvouměsíční lhůta je plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti. Její faktické prodlužování určováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by mělo být jen výjimečné, neboť tím je stěžovatel zvýhodňován oproti ostatním, kteří své zákonné povinnosti podat formálně bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli.

6. V projednávané věci měl stěžovatel dva měsíce, aby podal formálně bezvadnou ústavní stížnost, o jejích náležitostech byl velmi dobře informován z předchozích řízení před Ústavním soudem. Vady ústavní stížnosti neodstranil ani v dodatečně stanovené lhůtě. Tvrzení uvedená v žádosti o prodloužení lhůty nijak nedoložil a z vyjádření stěžovatele je zřejmé, že ani doložit nemůže (či nechce). Za takového stavu Ústavní soud neshledal žádný důvod pro prodloužení lhůty a žádost zamítl.

7. Stěžovatel podal žádost o prodloužení lhůty k odstranění vad ústavní stížnosti v poslední den původní lhůty stanovené k odstranění vad. Sám se tak dostal do situace, kdy se o zamítnutí žádosti dozví až poté, co původní lhůta k doplnění již uplynula. Uvedené jde však plně k tíži stěžovatele, který svou žádost zaslal příliš pozdě na to, aby o ní bylo možno rozhodnout před koncem původní lhůty.

8. Stěžovatel tedy přes svou znalost požadavků zákona o Ústavním soudu nezaslal bezvadnou ústavní stížnost a neodstranil vady ve stanovené lhůtě. Ústavní soud proto návrh stěžovatele odmítl soudcem zpravodajem podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. března 2015

David Uhlíř v. r.

soudce zpravodaj