Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 330/15 ECLI:CZ:US:2015:1.US.330.15.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to meet mandatory legal representation requirements.

Geschäftsnummer I.ÚS 330/15
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Pavel Černota against a Supreme Administrative Court decision. The applicant failed to comply with formal requirements, specifically the mandatory provision of legal representation by a lawyer as stipulated in the Constitutional Court Act. The court determined that despite previous warnings, the complaint remained defective and thus inadmissible under the law.

Legislator-Regeste

KI-generiert

Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court; Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court, § 30 para. 1; The Constitutional Court rejects a constitutional complaint if it lacks mandatory legal representation, even if the applicant was previously warned.

Schlagwörter

KI-generiert
mandatory legal representation constitutional complaint admissibility formal defects Constitutional Court Act inadmissible complaint

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o návrhu stěžovatele Pavla Černoty, na zrušení usnesení Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 As 171/2014, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavnímu soudu bylo dne 3. února 2015 doručeno podání, kterým se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 As 171/2014 z důvodu zásahu do jeho práva na přístup k soudu.

2. Dříve, než se Ústavní soud začal zabývat věcnou stránkou návrhu, přezkoumal, zda návrh splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž shledal, že tomu tak není.

3. Podání stěžovatele není možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpí řadou formálních a obsahových nedostatků. Stěžovatel ve svém podání zejména nerespektoval ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Pokud podmínka povinného zastoupení před Ústavním soudem a sepis ústavní stížnosti advokátem, jenž ukládá fyzickým osobám v řízení před Ústavním soudem zákon o Ústavním soudu, není splněna, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění této vady ve stanovené lhůtě. Z více než pěti set ústavních stížností, resp. desítek výzev Ústavního soudu k odstranění vad návrhu, včetně poučení o případných následcích neodstranění vytčených vad v jiných řízeních o ústavních stížnostech, je stěžovateli známo, jaké jsou formální požadavky spjaté s podáním návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti (ve smyslu § 30 odst. 1, § 72 odst. 1, 3, 5, 6, a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

4. Ústavní soud opakovaně uvedl, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích, neboť účelem výzvy k odstranění vad návrhu podle ustanovení § 41 odst. 1 písm. b) zákona, o Ústavním soudu, je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení pro konkrétní řízení postupem neefektivním a formalistickým.

5. V důsledku toho, že výzva k odstranění vad návrhu by postrádala z pohledu jejího účelu za této situace rozumný smysl, Ústavní soud v posuzované věci shledal důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. února 2015

David Uhlíř v. r.

soudce zpravodaj