Constitutional complaint dismissed for failure to exhaust ordinary appeal remedies before filing.

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o ústavní stížnosti stěžovatele O. V., t. č. VTOS Horní Slavkov, zastoupeného JUDr. Mgr. Karlem Horákem, advokátem se sídlem Praha 1, Na poříčí 12, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 8. 2014 č. j. 4 To 418/2014-417 a rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 30. 6. 2014 č. j. 1 T 90/2014-340, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví tohoto usnesení uvedená rozhodnutí a navrhl jejich zrušení pro rozpor se svým ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces, plynoucím z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Dále stěžovatel poukázal na rozpor napadených rozhodnutí s čl. 2 odst. 3, čl. 4 odst. 1 a čl. 39 Listiny.

2. Stěžovatel byl napadeným rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ve spojení s napadeným rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích uznán vinným přečiny krádeže v souběhu s přečinem porušování domovní svobody a přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou a půl roku se zařazením do věznice s ostrahou a náhradě škody.

3. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti především namítá, že z provedených důkazů není možno dospět k závěru o jeho vině. Tvrdí, že nemohl překonat překážku způsobem, jakým jeho jednání popsaly ve výrocích o vině oba obecné soudy, a že se u něj nenašly žádné odcizené věci. Dále stěžovatel uvádí, že považuje za neurčitou právní úpravu, která skutkovou podstatu trestného činu váže na množství drogy vyšší než malé, neboť to nelze ověřit ani zkontrolovat, a proto nelze trestný čin s takto formulovanou skutkovou podstatou vůbec spáchat. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti neuvádí, zda podal v dané věci dovolání či nikoli, nicméně napadá jen rozhodnutí krajského a okresního soudu, ačkoli byl v napadeném rozhodnutí krajského soudu poučen o možnosti podat dovolání k Nejvyššímu soudu.

4. Ve stanovisku svého pléna ze dne 4. 3. 2014 sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 (č. 40/2014 Sb.) Ústavní soud uvedl, že "z dikce ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, ve znění účinném od 1. 1. 2013, jednoznačně vyplývá povinnost stěžovatelů vyčerpat všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práva poskytuje - tedy i mimořádný opravný prostředek v podobě dovolání v trestních věcech, pokud je dovolání v dané věci přípustné. Pokud je v ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu stanovena povinnost vyčerpat i mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, tím spíše musí stěžovatelé vyčerpat mimořádný opravný prostředek v případě, kdy je tento přípustný (§ 265a trestního řádu). Ústavní stížnost je prostředkem ochrany práv, který je subsidiární ke standardním "neústavním" institutům. Především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve není-li dosaženo nápravy v rámci režimu obecného soudnictví, může se v rozsahu omezeném hledisky ústavnosti uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu. Ústavní soud tak nemůže sám posuzovat splnění podmínek, které otevírají prostor k meritornímu dovolacímu přezkumu, tato role mu nepřísluší. Otázku, zda námitky stěžovatele naplňují některý z dovolacích důvodů, musí posuzovat Nejvyšší soud, neboť kdyby tak Ústavní soud učinil bez tohoto posouzení, nepřípustně by zasahoval do činnosti Nejvyššího soudu a potažmo i obecné justice." V bodě 28 stanoviska Ústavní soud rovněž ohlásil, že se přijaté závěry uplatní ve vztahu k ústavním stížnostem podaným dnem následujícím po dni jeho vyhlášení ve Sbírce zákonů; jestliže se tak stalo 17. 3. 2014, musí být aplikováno i v dané věci (ústavní stížnost byla podána 28. 10. 2014). Z údajů, obsažených v ústavní stížnosti, se podává, že lhůta k dovolání je stěžovateli dosud otevřena.

5. Návrh, který je podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustný, musí být podle § 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona odmítnut, a to bez jednání a soudcem zpravodajem (obdobně viz usnesení ze dne 29. 7. 2014

sp. zn. I. ÚS 2422/14

).

6. Je přiléhavé již jen doplnit, že dostupnost (pozdější) ústavní stížnosti stěžovateli není dotčena. Bude-li posléze dovolání odmítnuto, běží mu nová lhůta k podání ústavní stížnosti od doručení takového usnesení, a to platí stejně tak v případě, že dovolací soud o dovolání rozhodne věcně, a zamítne je (pakliže by přitom Nejvyšší soud na základě podaného dovolání napadené rozhodnutí nižšího soudu zrušil, nastane procesní situace, o níž stěžovatel usiluje projednávanou ústavní stížností).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. listopadu 2014

Kateřina Šimáčková, v. r.

soudkyně zpravodajka