Constitutional Court dismisses constitutional complaint and amendment request due to manifest lack of standing.
Tschechien (CZ)
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint and the associated legislative amendment request filed by a court executor. The applicant had previously filed numerous similar complaints which the Court consistently rejected for being submitted by an unauthorized person. Consequently, the Court applied specific provisions of the Constitutional Court Act to declare the current petition inadmissible due to the applicant's manifest lack of standing.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu: The Constitutional Court rejects a constitutional complaint if it is manifestly submitted by a person who is not authorized to file it, and it dismisses any accessory request for the repeal of a legal provision attached to such an inadmissible complaint.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a Jana Musila ve věci ústavní stížnosti Mgr. Kamila Brančíka, soudního exekutora Exekutorského úřadu Hodonín, se sídlem Hodonín, Sadová 15, zastoupeného JUDr. Jaromírem Josefem, advokátem, se sídlem Hodonín, Velkomoravská 378/1, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 5. 2014, sp. zn. 12 Co 466/2013, a proti výroku III. usnesení soudního exekutora Mgr. Jana Krejsty, Exekutorský úřad Brno-město ze dne 16. 7. 2013, č. j. 159 EX 01563/13-003, ve spojení s návrhem na zrušení ustanovení čl. II bodu 4 zákona č. 396/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí orgánů veřejné moci, jimiž byla podle jeho názoru porušena jeho základní práva a svobody. K tomu mělo dojít aplikací ustanovení, jehož zrušení stěžovatel rovněž navrhuje, a které je dle stěžovatele v rozporu s čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, čl. 1, čl. 2 odst. 2, čl. 4, čl. 9 odst. 1, čl. 11 odst. 1 a 4, čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a dále čl. 8 odst. 3 a čl. 26 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Ústavní soud se podaným návrhem zabýval nejprve z hlediska stanovených procesních podmínek, tj. zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že tyto podmínky splněny nejsou.
Stěžovatel podal v obdobných věcech již řadu ústavních stížností, o kterých bylo Ústavním soudem rozhodnuto vždy tak, že je nelze projednat, neboť jde o návrhy podané osobou k tomu neoprávněnou (srov. usnesení Ústavního soudu
sp. zn. I. ÚS 636/14
,
II. ÚS 918/14
,
IV. ÚS 1132/14
,
IV. ÚS 2658/14
dostupné na http://nalus.usoud.cz). Odůvodnění těchto rozhodnutí se plně uplatní i při posouzení stěžovatelova návrhu současného; jelikož jsou tam vtělené názory a závěry stěžovateli známé, Ústavní soud na ně toliko odkazuje.
Ve shodě s předchozím hodnocením ústavních stížností stěžovatele i nyní se proto Ústavní soud uchýlil k ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu, a ústavní stížnost odmítl jako podanou někým zjevně neoprávněným. Co do návrhu na zrušení ustanovení čl. II. bodu 4 zákona č. 396/2012 Sb. platí, že jde o návrh akcesorický, který podle ustálené judikatury Ústavního soudu sdílí právní osud ústavní stížnosti (stejně byl hodnocen tento návrh již v usneseních dřívějších), což je důvodem jeho odmítnutí podle § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. října 2014
Jan Filip v. r.
předseda senátu