Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to missed two-month filing deadline and improper submission method.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Aleše Hušáka, zastoupeného JUDr. Klárou A. Samkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Praha 2, Španělská 742/6, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 7. 2014, č.j. 2 Cm 11/2013-67, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností ze dne 8. 9. 2014, jež byla dne 8. 9. 2014 podána u Městského soudu v Praze a tímto soudem následně dne 15. 9. 2014 postoupena Ústavnímu soudu, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 7. 2014, č.j. 2 Cm 11/2013-67.

2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje formální náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

3. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholným orgánem jejich soustavy (srov. čl. 81 a čl. 90 Ústavy) a není pravidelnou přezkumnou instancí. Ústavní stížnost představuje specifický prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, což znamená, že ji lze podat pouze za určitých okolností a při zachování zákonných podmínek.

4. Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Tato procesní lhůta je stanovena kogentně, a proto ji Ústavní soud nemůže prodloužit ani její zmeškání prominout.

5. Posledním procesním prostředkem k ochraně tvrzeného práva stěžovatele bylo v nyní posuzovaném případě právě usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 7. 2014, č.j. 2 Cm 11/2013-67, jehož zrušení se stěžovatel domáhá, neboť se jedná o rozhodnutí, proti němuž není žádný opravný prostředek přípustný. Jak bylo zjištěno dotazem učiněným u Městského soudu v Praze, bylo toto rozhodnutí doručeno právní zástupkyni stěžovatele dne 10. 7. 2014 (což ve své ústavní stížnosti shodně uvádí i sám stěžovatel). Tímto dnem tedy stěžovateli počala běžet lhůta k podání ústavní stížnosti, jež marně uplynula dne 10. 9. 2014, když ústavní stížnost byla Ústavnímu soudu postoupena (a zároveň doručena) až dne 15. 9. 2014. Ústavní soud proto posoudil návrh stěžovatele jako opožděný ve smyslu § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu ve spojení s ustanovením § 72 odst. 3 téhož zákona.

6. Na právě uvedeném nemůže nic změnit ani skutečnost, že stěžovatel, jsa zastoupen právní zástupkyní, podal svou ústavní stížnost dne 8. 9. 2014 prostřednictvím soudu prvního stupně. To proto, že tento postup stěžovatele je v rozporu s ustanovením § 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud přitom již ve svém usnesení ze dne 2. 5. 2007,

sp. zn. IV. ÚS 867/07

, vyloučil, že by mohla být za včas podanou považována ústavní stížnost zaslaná jinému státnímu orgánu než Ústavnímu soudu, a to vzhledem ke znění ustanovení § 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, nehledě na to, že neexistuje žádné, byť i jen analogicky použitelné ustanovení právního řádu České republiky, z něhož by bylo vyvoditelné, že ústavní stížnost lze podat včas prostřednictvím obecného soudu. V této souvislosti Ústavní soud upozorňuje na to, že již mnohokráte judikoval, že součástí soustavy těchto soudů není a že řízení před ním je řízením zcela samostatným, které není pokračováním procesu realizovaného uzavřeně v soustavě soudů obecných (viz také usnesení ze dne 24. 1. 2008,

sp. zn. IV. ÚS 2898/07

, nebo ze dne 25. 3. 2008,

sp. zn. III. ÚS 3048/07

, všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz). Z výše uvedeného je patrno, že ústavní stížnost byla podána opožděně.

7. S ohledem na výše uvedené tak Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost v souladu s ustanovením § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. října 2014

Jaroslav Fenyk v. r.

soudce Ústavního soudu