Constitutional complaint dismissed as inadmissible because the applicant failed to exhaust all legal remedies by filing an appeal.

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o ústavní stížnosti stěžovatele M. D., zastoupeného Mgr. Petrem Hanykem, advokátem se sídlem Zborovská 49, Praha 5 - Malá Strana, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 7. 2014 sp. zn. 7 To 241/2014 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 7. 4. 2014 sp. zn. 16 T 93/2013, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se svou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozsudků Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, kterými byl uznán vinným ze spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku ve spolupachatelství (v několika skutcích úmyslně společným jednáním jako úřední osoby v úmyslu způsobit jinému škodu a opatřit sobě neoprávněný prospěch vykonávali svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu) a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 21 měsíců.

2. Stěžovatel zejména namítá, že procesními pochybeními obecných soudů došlo k porušení jeho ústavních práv, zejména pak práva na osobní svobodu a v něm zahrnutého práva být stíhán jen z důvodů a způsobem stanoveným zákonem, zakotveného v čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina), práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny, práva vyjádřit se k prováděným důkazům podle čl. 38 odst. 2 Listiny a práva na obhajobu podle čl. 40 odst. 3 Listiny. Tato práva jsou pak podle stěžovatele chráněna i Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, stejně tak i Mezinárodním paktem o občanských a politických právech a Mezinárodním paktem o hospodářských, sociálních a kulturních právech. Stěžovatel poukazuje výslovně na tato pochybení obecných soudů: neposkytnutí zvukových záznamů z hlavních líčení, neprovedení všech navržených důkazů a absence rozhodnutí o neprovedení těchto důkazů, prodlužování procesních lhůt pro GIBS, vadné provedení rekognic.

3. Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Při tomto posouzení v nynějším případě Ústavní soud zjistil, že ústavní stížnost je nepřípustná.

4. Podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne návrh, je-li nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4). V uvedených ustanoveních se tak odráží princip subsidiarity ústavní stížnosti jako posledního prostředku ochrany základních práv jednotlivce, nastupujícího, pokud již jednotlivec nemá k dispozici jiné prostředky k obraně proti zásahu veřejné moci.

5. Jak bylo výslovně upřesněno v judikatuře Ústavního soudu, podmínkou přípustnosti ústavní stížnosti navazující na trestní řízení je podání dovolání jako mimořádného opravného prostředku [je-li přípustné dle § 265a zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád; viz stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 ze dne 4. 3. 2014 (40/2014 Sb.)]. Z citovaného stanoviska přitom vyplývá, že vyčerpání dovolání v trestní věci před podáním ústavní stížnosti je nezbytné i v případě, že jsou namítány nedostatky v procesu dokazování, včetně hodnocení důkazů, respektive nedostatky ve zjištěném skutkovém stavu, tj. porušení práva na spravedlivý proces dotčené osoby.

6. O možnosti podání dovolání, včetně jeho základních náležitostí a dvouměsíční lhůty k jeho podání, byl stěžovatel v napadeném rozsudku městského soudu náležitě poučen. Ostatně stěžovatel sám ve své ústavní stížnosti uvádí, že si dovolání k Nejvyššímu soudu podal, což Ústavní soud ověřil i z veřejně dostupných pramenů (prostřednictvím internetového portálu Justice.cz, http://infosoud.justice.cz/). S ohledem na výše citované stanovisko pléna Ústavního soudu a na procesní postup stěžovatele je tedy zřejmé, že je nutno považovat ústavní stížnost za "předčasnou", resp. za nepřípustnou ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

7. Ústavní soud tak uzavřel, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svého práva ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Podaná ústavní stížnost proto byla v souladu s § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. září 2014

Kateřina Šimáčková, v. r.

soudkyně zpravodajka