Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 2182/14 ECLI:CZ:US:2014:2.US.2182.14.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to remove formal defects and lack of mandatory lawyer representation.

Geschäftsnummer II.ÚS 2182/14
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint for failing to correct formal and substantive defects within the prescribed deadline. The applicant, Miroslav Kužílek, alleged unfairness in a previous trial but submitted the petition without mandatory legal representation and without specifying the exact constitutional violations. The court ruled that the mandatory requirement for a lawyer ensures the quality of submissions in this specialized jurisdiction and cannot be waived by the applicant's inaction.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 30, § 31, § 34 of the Act on the Constitutional Court; The mandatory representation by a lawyer is a prerequisite for filing a constitutional complaint, and the court cannot substitute for the applicant's failure to articulate specific constitutional grievances.

Schlagwörter

KI-generiert
mandatory lawyer representation constitutional complaint defects formal petition requirements specialized court procedure unfair trial complaint

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 30 of the Act on the Constitutional Court
§ 31 of the Act on the Constitutional Court
§ 34 of the Act on the Constitutional Court

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem o návrhu stěžovatele M. K., kterým se domáhá "rozhodnutí ve věci porušení ústavy ve věci nespravedlivého soudu jednací číslo 9 T 203/2013, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 26. 6. 2014 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání, jímž si pan Miroslav Kužílek stěžuje na postup a rozhodnutí neoznačeného soudu, neboť prý "soudní jednání se dá přirovnat k soudním procesům z dob komunismu."

Stěžovatelovo podání nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou formálních a obsahových nedostatků (§ 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), a pro řízení před Ústavním soudem nebyl navrhovatel zastoupen advokátem (§ 30, § 31 cit. zákona).

K odstranění formálních a obsahových nedostatků podání, jakož i nedostatku povinného zastoupení advokátem, byl navrhovatel vyzván přípisem, jemu doručeným dne 28. 7. 2014, v němž byl též upozorněn, že neodstraní-li vytýkané vady ve lhůtě 30 dnů, bude návrh odmítnut. Dostalo se mu náležitého poučení, jaké náležitosti má návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem obsahovat, a jakými nedostatky oproti tomu trpí.

Ústavní soud konstatuje, že navrhovatel vady svého návrhu k dnešnímu dni neodstranil, přičemž lhůta k odstranění vytknutých vad marně uplynula již dne 27. 8. 2014.

Základní vadou, od níž se ostatně odvíjely i vady další, byla absence povinného zastoupení advokátem. Jak Ústavní soud již několikrát konstatoval, srov. např. nález

sp. zn. I. ÚS 89/94

ze dne 29. 11. 1994 (N 58/2 SbNU 151; veškerá judikaturu Ústavního soudu dostupná též z: www.nalus.usoud.cz), smyslem povinného zastoupení advokátem je, aby (s ohledem na mimořádnou závažnost řízení) Ústavní soud jako specializovaný soud nebyl neúměrně zatěžován nekvalifikovanými návrhy a nekvalifikovaným přístupem účastníků k jednání. Příkladem takové situace je právě postup navrhovatele, který nikterak nespecifikuje, v jakých ohledech měla být porušena jeho základní lidská práva a svobody. Jakkoliv si je Ústavní soud vědom omezených možností stěžovatele předestřít zásadní ústavněprávní argumentaci, bylo na něm, aby vyslyšel výzvu Ústavního soudu a zvolil si advokáta, jenž by vylíčil, v čem spočívalo jeho omezení základních lidských práv a svobod. Pokud tak neučinil, nemůže tuto jeho nečinnost Ústavní soud nikterak nahrazovat a návrh stěžovatele tak ani nemůže posoudit ve věci samé.

Ústavnímu soudu proto nezbylo než postupovat podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a na jeho základě soudcem zpravodajem (mimo ústní jednání) návrh odmítnout z důvodu neodstranění vad návrhu v určené lhůtě.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. září 2014

Vojtěch Šimíček v. r.

soudce zpravodaj