Constitutional Court dismisses constitutional complaint by a minor's mother as she lacks standing to challenge fines imposed on her.

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou o ústavní stížnosti nezl. B. D., zastoupené matkou I. K. D., právně zastoupené JUDr. Janem Mikšem, advokátem se sídlem Praha 2, Na Slupi 15, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. dubna 2014 č. j. 32 Co 25/2014-619 a usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 2. prosince 2013 č. j. 42 P 5/2012-M568, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 17. července 2014, která byla podána k poštovní přepravě dne 16. července 2014, se stěžovatelka podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že napadenými rozhodnutími byla porušena její ústavně zaručená práva podle čl. 1 odst. 3 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod, podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a podle čl. 12 odst. 1 a 2 Úmluvy o právech dítěte.

Z obsahu ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Okresního soudu v Kladně sp. zn. 42 P 5/2012 bylo zjištěno, že v řízení o návrhu otce na úpravu styku ke stěžovatelce, byla usnesením ze dne 2. prosince 2013 č. j. 42 P 5/2012-M568 uložena matce stěžovatelky pořádková pokuta ve výši 30 000 Kč podle § 53 odst. 1 o. s. ř., neboť matka stěžovatelky opakovaně neuposlechla příkazu soudu a nedostavila se se stěžovatelkou k jednání soudu, ani na 4 nařízené pohovory stěžovatelky s psycholožkou orgánu sociálně právní ochrany dítěte, přestože zjištění názoru stěžovatelky je podstatné pro toto řízení. Proti tomuto usnesení podala matka stěžovatelky odvolání. Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 30. dubna 2014 č. j. 32 Co 25/2014-619 usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že matce stěžovatelky uložil povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Kladně pořádkovou pokutu ve výši 5 000 Kč.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti popsala průběh řízení, ve kterém byla její matce uložena pořádková pokuta s tím, že svoji oprávněnost k podání ústavní stížnosti odvozuje od skutečnosti, že se prostřednictvím své matky domáhá pouhého slyšení u soudu, jenž projednává návrh otce stěžovatelky na úpravu styku se stěžovatelkou. Stěžovatelka své námitky směřovala k vážnosti podnětu otce k úpravě styku, k účasti orgánu péče o děti v opatrovnických věcech stěžovatelky a ke skutkovým zjištěním soudů obou stupňů.

Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti, přičemž dovodil, že tomu tak není, neboť stěžovatelka zjevně není k podání ústavní stížnosti oprávněna.

Podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Ústavní stížnost slouží k ochraně subjektivního veřejného práva. Jedná se o prostředek individuální právní ochrany a stěžovatel musí být napadeným zásahem orgánu veřejné moci sám postižen. Okruh navrhovatelů v jednotlivých řízeních před Ústavním soudem je přitom vymezen taxativním způsobem. Kdo požadavky zákona o Ústavním soudu nesplňuje (§ 27 odst. 1), nemůže návrh podat, přičemž návrh není možné podat ani jménem jiné osoby.

Napadenými rozhodnutími bylo rozhodnuto o uložení pořádkové pokuty matce stěžovatelky, která taktéž proti usnesení soudu prvního stupně podala řádné odvolání. I když je stěžovatelka účastnicí předmětného řízení o návrhu otce na úpravu styku ke stěžovatelce, výroky napadených usnesení jsou adresovány toliko matce stěžovatelky, jíž je i uložena povinnost k plnění. Stěžovatelka tak není na svých právech zásahem ve věci rozhodujících soudů bezprostředně dotčena.

Nezbývá než uzavřít, že ústavní stížností napadenými rozhodnutími nebylo rozhodnuto o právech stěžovatelky ani nebylo zasaženo do jejích základních práv a nesvědčí jí tudíž postavení osoby oprávněné k podání ústavní stížnosti proti napadených rozhodnutím ve smyslu ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Vzhledem k těmto důvodům Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh podaný zjevně neoprávněnou osobou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 27. srpna 2014

Vlasta Formánková v.r.

soudkyně zpravodajka