Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding a minor traffic fine as legally inadmissible.

Ústavní soud rozhodl dne 14. srpna 2014 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti Petra Pěkného, zastoupeného Mgr. Davidem Obenrauchem, advokátem, AK se sídlem Brně, Kopečná 11, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 5. 2014 č. j. 8 As 75/2014-13, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 3. 2014 č. j. 22 A 50/2012-67 a proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo nám. 3/5, Brno, ze dne 12. 9. 2012 č. j. JMK 73271/2012, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Brně a Krajského úřadu Jihomoravského kraje, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Návrhem doručeným dne 31. 7. 2014 se Petr Pěkný (dále jen "žalobce" případně "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí vydaná ve věci pokuty za přestupek v provozu na pozemních komunikacích.

II. Z ústavní stížnosti a napadeného usnesení Nejvyššího správního soudu (dále jen "kasační soud") ze dne 22. 5. 2014 č. j. 8 As 75/2014-13 vyplývá, že žalobce se dne 28. 9. 2011 na ulici Hlinky v Brně překročením nejvyšší dovolené rychlosti dopustil přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů za což mu byla pravomocně uložena pokuta ve výši 1 500 Kč.

Odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města Brna ze dne 23. 4. 2012 č. j. ODSČ-56740/PZ-11-POP o pokutě žalovaný Krajský úřad Jihomoravského kraje zamítl rozhodnutím ze dne 12. 9. 2012 č. j. JMK 73271/2012.

Dne 31. 3. 2014 rozsudkem č. j. 22 A 50/2012-67 Krajský soud v Brně (dále jen "správní soud") - vázán právním názorem kasačního soudu po zrušení jeho dřívějšího rozsudku ze dne 6. 6. 2013 č. j. 22 A 50/2012-40 rozsudkem kasačního soudu ze dne 23. 12. 2013 č. j. 8 As 54/2013-29 - žalobu proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 12. 9. 2012 č. j. JMK 73271/2012 zamítl.

Dne 22. 5. 2014 usnesením č. j. 8 As 75/2014-13 kasační soud kasační stížnost žalobce proti rozsudku správního soudu ze dne 31. 3. 2014 č. j. 22 A 50/2012-67 odmítl jako nepřípustnou (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení o kasační stížnosti (výrok II).

III. V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil porušení čl. 36 odst. 1, čl. 8 odst. 2 a čl. 40 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva")

IV. Ústavní soud posoudil splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a vyčerpal zákonné prostředky k ochraně svého práva.

V. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Důvody, pro které kasační soud svým ústavní stížností napadeným usnesením ze dne 22. 5. 2014 č. j. 8 As 75/2014-13 kasační stížnost stěžovatele proti rozsudku správního soudu ze dne 31. 3. 2014 č. j. 22 A 50/2012-67 odmítl jako nepřípustnou, resp. pro které kasační soud rozsudkem ze dne 23. 12. 2013 č. j. 8 As 54/2013-29 rozsudek správního soudu ze dne 6. 6. 2013 č. j. 22 A 50/2012-40 zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, jsou v uvedených rozhodnutích kasačního soudu přehledně a zcela srozumitelně vyloženy, pročež Ústavní soud na tyto odkazuje, nemaje potřebu cokoli k nim dodávat.

Žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele shledáno nebylo; ústavní stížnost je pouhým nesouhlasem s právními závěry kasačního soudu a z nich odvozenými právními závěry správního soudu promítnutými do jeho rozsudku ze dne 31. 3. 2014 č. j. 22 A 50/2012-67, takže stěžovatelovy vývody důvod ke kasaci stěžovaných rozhodnutí založit nemohly.

Skutková zjištění a o ně se opírající právní závěry kasačního soudu jsou z hlediska zachování kautel ústavnosti zcela akceptovatelné; nenesou znaky protiústavní nepředvídatelnosti v soudním rozhodování, svévole, extrémního interpretačního vykročení, iracionality či jiného porušení zásad spravedlivého řízení.

Kromě již uvedených důvodů je zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti dána též bagatelní výší pokuty uložené za přestupek v provozu na pozemních komunikacích. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně odmítá ústavní stížnosti proti rozhodnutím ve věcech tzv. objektivně bagatelního významu z důvodu zanedbatelného zásahu do subjektivních práv jednotlivce, které není již z kvalitativního hlediska obecně schopno založit porušení základních práv a svobod (srov. např. usnesení ze dne 19. 9. 2011

sp. zn. IV. ÚS 2497/11

, dostupné na http://nalus.usoud.cz); případný zásah uplatňuje pouze v případech extrémního vybočení obecných soudů ze standardů, jež jsou esenciální pro zjištění skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení (srov. usnesení ze dne 5. 6. 20087

sp. zn. III. ÚS 2612/07

a další rozhodnutí v něm citovaná, dostupné na http://nalus.usoud.cz). V projednávaném případě neshledal Ústavní soud žádný důvod ke zrušení napadených rozhodnutí.

Lze odkázat na klasickou zásadu římského práva minima non curat praetor, jejímž smyslem je zabránit tomu, aby vrcholné státní orgány, mezi něž Ústavní soud patří, byly odváděny od plnění skutečně závažných úkolů, k jejichž řešení jsou ústavně určeny. Odporuje smyslu ústavního soudnictví, aby přezkum tzv. bagatelních věcí byl přesouván do řízení před Ústavním soudem.

Zároveň je možno dodat, že posouzení bagatelnosti věci není v řízení před Ústavním soudem určeno žádnou pevnou hranicí peněžní částky, která je předmětem sporu - tu je třeba posuzovat individuálně v kontextu intenzity tvrzeného porušení základních práv. V daném případě však nebyla zjištěna žádná fakta, hodná zvláštního zřetele, která by odůvodňovala zásah Ústavního soudu.

Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. srpna 2014

Jan Filip v. r.

předseda senátu Ústavního soudu